Den 10 Yellowstone

Vyjeli jsme setsakramentsky brzo, neboť 200 km je 200 km a s ohledem na to, jak je Yellowstone velký bylo to téměř nezbytné. Cesta vedla ještě přes NP Grand Teton, takže jsme půlku cesty jeli 45mil/h. Přijeli jsme k bráně do vstupu do parku, paní nám dala mapku a k ní ještě noviny s uzavírkama cest v parku. Koukáme do toho a zjistili jsme, že cesta dlouhá 27 km, jež vede k Old Faithful gejzíru a vlastně k většině gejzírů je uzavřená(!) a my si tak musíme nadjet po cestách v parku zhruba 100 km! Nebudu lhát, když řeknu, že sme si mysleli, že se i v sedě vybulíme. Už tak jsme byli na cestě přes dvě hodiny a teď ještě tohle! S ohledem na to, že nám nic jiného nezbývalo, vydali jsme se na cestu.

 Nejeli jsme přiliš dlouho a narazili na mnooho lidí stojících u cesty – na její druhé straně se totiž flákala partička bizonů.

Rozjařeni sme vyfotili mnoho fotek a šupali jsme do auta. Vesele si pokračujeme v cestě a najednou před námi kolona. Nezvykli Yellowstonských kolon, říkáme si, co se to sakra zase děje. Lezu z vokna a koukám a nic nevidím a najednou slyším jak holky křičí: "medvěd!"

Ondra nechává stát auto prakticky tam,kde bylo a vyrážíme z auta. A opravdu! Ani ne deset metrů od silnice, za pár  stromy si to vesele šmáruje medvědice s malým medvídkem! Lidí ani aut si vůbec nevšímají, prostě jen tak vesele běží lesem! A jak jsou nádherní! Pohled jako z pohádky! Nikdy bych se neodvažovala doufat, že potkám medvěda ve volné přírodě a ještě s mládětem! Chvíli běžíme podél lesa za nimi a koukáme. Jsou však celkem dost rychlí, takže kromě toho, že sme se do nich bleskově zamilovali, docházíme i k závěru, že medvědovi bychom neutekli... Medvídci jsou pryč,takže naskakujeme do auta a pokračujeme v cestě. Nuda, nuda, samá nuda a najednou se před námi objevuje další kolona. Po předchozích zkušenost zastavujeme a koukáme! A opravdu! Po louce si to mašíruje vlk! Opravdický nefalšovaný vlk!

Pro svou krásnou šedou srst není na prvni pohled na louce téměř patrný! Chodí, čichá, pobíhá, nikoho z lidí si vůbec nevšímá, jako bychom tam nebyli. Rozplývame se znovu! Další zářez! A říkáme si, že ta objížďka možná nebyla až tak hrozná... Asi mi nebudete věřit,  ale než jsme dojeli ke Grand Prismatic Hot Springs ještě jednou sme stáli. Tentokrát za to mohl bizon, který se rozhodl, že půjde po cestě. Ne přes cestu, ale po cestě. Takže se za ním tvořila obrovská kolona. My však naštěstí jeli v protisměru, takže jsme si jej pofotili a jeli sme dál. První naše plánována gejzírová zastávka byla Grand Prismatic Hot Springs. Bylo tam pár gejzírů a horké prameny v úžasné barvě, ale především Grand Prismatic Spring, což je to světoznámé, obrovské modré oko. Nicméně na téhle trase z něj nebylo nic vidět... Jen ste se domnívali, co tam asi je. Trasu sme si ohodnotili trojkou a fičeli směr Old Faithul, který měl za chvíli vybuchovat. Ony si totiž gejzíry nevybuchují jak chtějí, ale podle nějakých svých vnitřních hodinek - no a OF vybuchuje cca co 90 minut a ve vybuchování je nejpřesnější ze všech gejzírů. Chvíli jsme si počkali a byli jsme svědky toho, jak země během pár minut vychrlí přes 40 000 litrů vody.

 Po OF jsme jeli zpět ke GPHS, ale s tím cílem, že si vyjdeme na kopec, abychom oko viděli shora.

Po cestě k výhledu na Prismatic narazíte i na menší očka a gejzíry.

Cestička, která ke kopci vede je asi 800 m od trasy vedoucí kolem oka a je u ní i parkoviště - takže to nepřehlédnete a neskutečně to stojí za to. 90% z cesty je po rovině, ale posledních 10% si zabelháte do kopce a jste vděční za každý spadlý strom, kterého se můžete chytit. To, co ale uvidíte pod sebou za to tak nehorázné stoji! Šílená nádhera!

A vy vidíte dole pod sebou ty davy lidí, kteří si myslí, ze vidí a přitom vidí úplně kulové.. Sešli jsme pak dolů a vydali se směrem domů. Po cestě sme se ještě zastavili na pravý americký piknik v parku u řeky, narazili několikrát na bizony (na cestě) a dokonce potkali i jelena s mega parohama.

Domů jsme dojeli kolem 10 hodin, totálně ko, ale šťastní, ze jsme viděli co jsme viděli!