Den 15 Yosemite National Park

Z Visalie jsme vyjeli s jedním hlavním úmyslem a to – najít snídaňárnu jako z amerického filmu. Boxy, servírka, které jste celkem u prdele, místní týpci, kamioňáci. Projeli sme kus Visalije a nic. Pokračovali jsme  v cestě do Fresna, hledali a hledali a nic! Žádný bistro, jež by odpovídalo popisu výše, jsme neobjevili. Jaká  smůla, říkali jsme si a jako znamení vzdoru jsme si s Ondrou v místní prodejně potravin zakoupili saláty. Ondra vajíčkový a já těstovinový. Ještě dnes se mi při té vzpomínce natahuje. Ondra jej pro jistotu ani nedojedl, já s ohledem na cenu bezezbytku. To už jsme se ale blížili k Yosemitu, měli jsme totiž v plánu přejezd přes tento park a pak návštěvu Mono Lake a Bodie – města duchů. Náš velkolepý plán jsme zadali do navigace a nestačili jsme se divit. Bylo po 13 hodině odpolední a navigace ukazovala velmi nepříjemný čas dojezdu. Zastavili jsme, roztáhli mapy na kapotu a zahájili válečnou poradu. Po půl hodině jsme byli tam, kde jsme byli na počátku – čas dojezdu byl stále tam, kde byl před poradou. Nakonec jsme se shodli na tom, že cestovat někde 3,5 hodiny, abychom tam strávili dvě a jeli zpět, není úplně nejlepší volba. Ano, dalo by se někde v okolí Mono Lake přenocovat, ale my měli rezervováno ubytko pod Yosemitem, ve kterém jsme stejně měli naplánovaný další den.

Ono to tady totiž není úplně jednoduché s tím ubytováním. Musíte brát v potaz tři faktory. Cenu, vzdálenost a na ní navazující čas. Ještě máme před sebou téměř týden a už jsme ujeli bezmála 5000 mil (7500km). Na této šílené cifře se právě ubytování, nebo spíš jeho absence dost podílela. Do takového Yellowstone jsme si z ubytování tam i zpět zajeli dobrých 400 mil (necelých 700 km), což je opravdu záhul! Mohli bychom přespat přímo v parku, ale cena za ubytko by byla mnohem vyšší, než kolik jsme zaplatili za benzín. S ohledem na to, že v Yellowstone je vážně velmi hojně navštěvovaný park, cena za ubytování je vyšší v širokém jeho okolí, takže nám nezbývalo nic jiného, než si prostě zajet. Další příklad za všechny. Grand Canyon. Ubytování ve village u něj prostě nezaplatíte a tak musíte do Flagstaffu, který je vzdálený cca 2 h jízdy autem. To samé je u Monument Valley – kde jsme dávali za 1 noc téměř to samé, co v LA za noci 3. Je to prostě náročné. Máme dokonale pomatené vnímání vzdáleností. 200 km je pro nás kousek...

Takže jsme prostě došli k závěru, že Mono Lake a Bodie nebude a zůstáváme v Yosemite.

 Sjeli jsme do údolí a asi hodinu se procházeli v řece. Pak jsme se rozhodli, že si dáme takovou větší procházku/tůru a podíváme se na největší vodopád v Severní Americe.

Nevím, jestli víte, jak vypadá Yosemitské údolí, ale popsala bych to jako obrovské louky obklopené ještě obrovitějšími skálami. Dojdeme pod jednu takovou obrovskou skálu a zjišťujeme, že onen vodopád se nachází na skále! Už v tomto okamžiku jsme začali o naší vycházce pochybovat. Naštěstí z túry právě scházeli tři kluci, kteří nám řekli, že ve vodopádech není žádná voda a že to je podívaná tak na trojku. Takže jsme zhodnotili, že výhled na trojku nám za tu úmornou dřinu nestojí a vybrali si snazší trasu na Lower Fall. Který byl mimochodem taky vyschlý..

Pak jsme se vrhli na cestu z parku, v přilehlé vísce nakoupili pekelně drahé potraviny na opékačku a ubytovali se!