21.35 houstonského času
Právě sedím v letadle jež má směřovat do LA. Vlastně jsem ani nečekala, že se tohoto okamžiku dočkám, ale stalo se tak... nicméně jsme se ještě ani nerozjeli takže se mírně obavám, aby mé "nadšení" brzy nevzalo za své neboť dnes bych se rozhodně ničemu nedivila. Jsem naštvaná, unavená, zmrzlá, rezignovaná, smutná a tento kruh ponurosti nerozptyluje ani fakt, že se během par hodin střetnu se svou rodinou a s Ondráškem. Jsem prostě na takovou sračičku, no. Možná se budete ptát, co způsobilo tuto u mě nevídanou ponurost ale já Vám to ráda osvětlím! Náš super let, měl super zpoždění super 5 hodin! Když si k tomu připočtete ty dvě hodinky co tam musíte být před odletem a mou osobní hodinovou rezervu navíc, dává to promrhaný celý den na IAH! Ještě teď spadnout a fakt budu nasraná! Úplně stačí, že vedle mě sedí nějaký indián (ze SugarLandu, kdyby Vás to náhodou zajímalo) jemuž táhne z huby, hraje nějakou kravinu na telefonu, u které musí mít zapnutý zvuk (takže to furt dělá: y, a, ya, cink, buky, bunkbunk) a ještě se stíhá čučet do mého tabletu, cože to hraju já (už se mě na to i ptal, prý že to: "looks good"). A k tomu všemu mě sužuje docela neodbytný pocit, že mi ztratí kufr, neboť letím jiným letadlem než jsem měla letět "původně", neboť to letělo ještě o hodinu později než toto. Prostě poděl na všech frontách.
22.25
No nekee... Za 20 minut prý přistáváme! Konečně! Doufám, že mí nejdražší dostali mé zprávy, jsou v pořádku a někde na mě i s naším autíčkem čekají. No a taky, že se ještě dnes najdeme. Btw. Marťo, Luki, Veru moc díky za ty tortily, nehorázné se bodly! Jinak mě dost bolí oči z toho vzduchu tady a pevně věřím, že zbytek dne již proběhne bez problémů!
23.27
Už tady zku******* 27 minut čekáme v prodělaném LA v prodělaném letadle a já mám oficiálně chuť se na to tak akorát vy.... Cely den jenom na něco čekám a teď už téměř před cílem znova! Moje rodina je nevím kde, nevím jestli jsou OK a obavám se, že ani oni neví co se děje. Snad je těch pojebů pro dnešek dost. VYSTUPUJEM!
24.30
Juchuuu! Konečně jsme spolu! Drahoušci mě vyzvedli před terminálem tři a jeli SME na hned do našeho motelu, kde oni už byli ubytovaní. Moje smska, že zpoždění je ještě větší než jsem jim psala jim nedošla.
Žádné komentáře:
Okomentovat