Den 16 Yosemite vol. 2

Krásně jsme se vyspali v motelu nedaleko od jižní brány do Yosemitského parku. V noci byla už trochu kosička, ale po lasvegaském horku bych to považovala spíše za příjemné zpestření. Na náš druhý den v tomhle překrásném kalifornském národním parku jsme si vytyčili 3 základní cíle.

Prvním naším cílem byla taková raňajková tůra okolo hory Sentinel Dome a výšlap na něj. Ačkoli... on to výšlap tak úplně nebyl, neboť po celou dobu pobytu v parku se nacházíte v poměrně vysoké nadmořské výšce. Ale i tak! Sentinel Dome se nachází v 2476 metrech a rozhodně to nebyla procházka, jako by ste šli do obchodu.

Prvně jsme se asi 1 míli dostávali nenáročným terénem k této hoře, vystoupali jsme na ni, porozhlídli jsme se po okolí a dali jsme se na cestu zpět jinou trasou. Nejprve jsme asi míli klesali, což bylo velmi příjemné, ale nenápadné to avizovalo, že půjdeme opět do kopce. S ohledem na kvalitu terénu jsme měli čas pokukovat po okolí a všimli jsme si nevídaného! Na jednom stromě, nenápadně ve větvích seděla sova! Prvně jsme si mysleli, že je to šiška, ale ne, byla to opravdová sova!

Pro většinu z nás první sova, co jsme ve volné přírodě spatřili. Pomalu a nenápadně jsme se k ní přibližovali, až jsme všichni stáli úplně pod ní. Samozřejmě se probudila a opatrně na nás pokukovala rozespalýma očima. Za to, aby třeba odletěla, nebo dala jinak najevo, že se jím tam nelíbíme, sme jí ale nestáli. Seděla, koulila oči, protáhla si nožku a koukala dál. Až sme byli nabaženi tohoto nevídaného setkání, vrátili jsme se zpět na trasu a další 2 kilometry strávili v permanentním stoupání

Druhá naše trasička se jevila zcela nevinně a nenápadně. Vernal Fall. 4 km tam, 4 zpátky – prostě pohoda jazz a no stress. Po prvních 700m jsme si byli jisti, že naše představy byly velmi zcestné, neboť zhruba od této vzdálenosti jsme prakticky bez přestávky stoupali, přičemž poslední půl kilometr jsme si užívali prostřednictvím schodů. Pozor, to ale nebyly jen tak ledajaké schody! To byly schody přímo na hov.. Jeden vysoký 10 cm, druhý 40 cm, u jednoho půlka chyběla, u jiného půlku tvořil balvan. Inu, moc jsme si to užívali. Když sme vylezli až k samotnému vodopádu, udělali jsme kuk a lehli si na vyhřátou skálu, která se nacházela všude okolo... Ne, dělám si legraci, kochali jsme se a byla to úžasná podívaná. Vernal Fall je totiž jeden z mála vodopádů, které  v  Yosemitu „fungují“ i na podzim, resp. je v nich voda. Není jí tedy moc, ale je. Celkově vzato, podzim není pro návštěvu tohoto parku zcela ideální, protože mnoho z jezer, jež se zde nacházejí, stejně jako naprostá většina zdejších vodopádů, jsou vyschlé.

Pokochali jsme se a dali jsme se na sestup k parkovišti. Před sebou jsme měli totiž opékačku!

Ano, ano, ano. Den předem jsme si totiž nakoupili párečky a klobásky (na co nás pozvala naše drahá maminka), zeleninku, čipsíky a hodlali jsme si užít pravou americkou idylku v parku. V tomto směru jsou totiž mnohé americké parky dost dobře vybavené – najdete tu spoustu Picnic areí se stoly a grily. Nasbírali jsme si okolo dřevo, na rošt hodili klobásky i nakrájenou cibulku a užívali si kouzla okamžiku. Netrvalo dlouho a bylo nám dopřáno užívat si kouzla klobás. Najedli jsme se až pod vrch a jediná věc, která nám scházela byl český chleba a možná i česká hořčice.