Nevím, jak se nám to podařilo, ale do downtownu sme dorazili poměrně brzo. Auto jsme parkli kousek od DCH a to za krásných 7$, takže se opravdu vyplatí to projet a najít něco levnějšího, protože jinak můžete parkovat klidně i za 20$. DCH je nádherná budova evokující pocit, že se někdo snažil napodobit budovu opery v Sydney.
Pak jsme se vydali směrem na Union Station. Nejstarší vlakové nádraží minimálně v LA bylo vážně amazing! Představte si vlákáč v Ostravě, ty moderně zrekonstruované prostory, všude samé kámoše ci... No, tak takhle to rozhodně nevypadalo. Budova byla cinklá španělským stylem: krásná, bílá, majestátná, ale především její vnitřní prostory byly nádherné. Stropy z dřevěných, vyřezávaných trámů a nádherná mramorová podlaha. Dokonce tam byly i dobové kožené sedačky z masivu. Všechno v prvotřídní čistotě a asi i kvalitě.
Z této oázy historie, klidu a čistoty jali jsme se směřovat naše kroky na Broadway. Už prvních pár metrů z US nás mělo varovat, že něco nebude úplně takové, jaké by sme si představovali.. Okolí US obklopovala taková malinká část s názvem El Pueblo, jež byla stejně jako nádráží založená Špaňely. Jenže... Homelesaci pod palmami, vedle palem, u palem, za palmami a to člověku prohlídku historického jádra notně znechutí. Vlastně to znechutí prohlídku čehokoli. Ani jsme se ale nenadáli a byli sme na Broadwaii. Nebýt toho, že jsme se na ni chtěli dostat cíleně, ani bychom si nevšimli, ze na ní jsme. Mnohé budovy vypadaly na to, ze toho mají mnoho za sebou a nic před sebou, stejně jako dost lidi co jsme tam potkali. Nejbáječnější její části byl corner kde jsme objevili 7eleven s miliónovým kafem za babku a akci 3 hotdogy za doláč. Měla jsem tu čest představit svým drahým toho úžasného týpka, který je sice všude stejný, ale zároveň tak jiný, osobitý a jedinečný... Rosse. Strávili jsme tam hodinku, protože skeptický pohled mých drahých sesřiček se časem měnil v radostné rozjívení. S jediným vstupem do Rosse jsme zároveň dostali i hlásičku následujících prodejen. Gabka od té doby totiž vždy radostně hlásí: „Jéé, Ross!“ Takže.. Broadway... nic moc. Spíš nic, než moc.
 |
| Downtown |
 |
| School busy jsou proste festovní! |
Hollywood: Walk of Fame – Obtisky v betony
Z Downtownu jsme se kolem 4 hodin přesunuli do
Hollywoodu a to s jedním zásadním cílem. Walk of Fame! První hvězda byla
úžasná, druhá taky, třetí taky.. sledovala jsem je tak po stovku a pak mě to
přestalo bavit. Ano, možná jsem barbar, ale těch hvězd, jejichž jména jsem
neznala bylo víc, než jsem si myslela. I přesto jsme ale narazili na hvězdu
Marilyn Monroe, Michaelal Jacksona, Godzily...
O něco zajímavější mi ale přišly otisky bot, rukou a vzkazy slavných v betonu. Takové víc free to bylo.
Nikdy předtím jsem si nepředstavovala, jak takový chodník slávy má vypadat, ale musím bohužel říct, že nic extra jsem na něm neshledala. On ten Walk of Fame byl pěkný, ale to, kde se nacházel, mi poněkud kazil dojem. Od Hollywoodu bych totiž čekala víc. Lesk a krásu, vymazlené domy a krámy, úžásné freecool lidičky. Prostě všechno tip ťop, na jedničku. No a tak to rozhodně nebylo. Ano, projížděli jsme krásou Beverly Hills mezi domy milionářů, ale taky jsme projížděli čtvrtěmi, ve kterých žít fakt nechcete.
 |
| Walk of fame. |
O něco zajímavější mi ale přišly otisky bot, rukou a vzkazy slavných v betonu. Takové víc free to bylo.
Nikdy předtím jsem si nepředstavovala, jak takový chodník slávy má vypadat, ale musím bohužel říct, že nic extra jsem na něm neshledala. On ten Walk of Fame byl pěkný, ale to, kde se nacházel, mi poněkud kazil dojem. Od Hollywoodu bych totiž čekala víc. Lesk a krásu, vymazlené domy a krámy, úžásné freecool lidičky. Prostě všechno tip ťop, na jedničku. No a tak to rozhodně nebylo. Ano, projížděli jsme krásou Beverly Hills mezi domy milionářů, ale taky jsme projížděli čtvrtěmi, ve kterých žít fakt nechcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat