Probudili jsme se do hoorkého
pouštního dne. Ano, pouštního dne. Las Vegas je totiž město vytvořené na
hromádce šutrů a písku. A já upřímně řečeno vůbec nechápu, proč tady někdo
nějaké město zakládal, když je tu horko jako v
pr... i v druhé polovině září a najdete tu tak maximálně semtam
nějakou palmu nebo kaktus a tím jste s flórou hotoví.
Ano, v Houstonu je taky
horko jako bejk, ale takové sympatické horko. Nehorázné vlhko, které je všude
okolo Vás totiž může kromě toho, že jste věčně zpocení i za to, že je Texas
nádherně zelený a barevný. Že tam jsou lesy a louky. Prostě tam je na co se
koukat, to v Las Vegas není. (Miluju Texááás). I když... Nachází se tam
takové nehorázné množství divných týpků a typek co asi jen tak někde nenajdete.
Už při první naší vycházce s Ondrou do kasína, při níž jsme ušli asi
kilometr tam i zpět, jsme potkali tak 5 smažek, z čehož u jedné nešlo
poznat ani to, zda se jedna o muže či ženu. Také množství gemblích důchodců
bylo dost šokující – ještě s ohledem na to, kolik z nich mělo takové
to chodítko. Jedna bába si za sebou dokonce vláčela nějakou mašinku od které ji
vedla trubička do úst – asi dýchací
přístroj, nebo tak něco.
Takže jsme se probudili do
horkého dne, sedli do našeho miláčka Dodge a vydali jsme se na strip. Strip je
v překladu proužek, pás a na tomto proužku najdete v centru Vegas ty
nejvyhlášenější a nejúžasňákovější casína a hotely Spojených Států a možná i
světa. Jelikož však nikdo z osazenstva našeho automobilu opět neposlouchal
mých moudrých a věčně opomíjených rad, nebyl do navigace zadán hotel Bellagio,
ležící v samotném srdci stripu - jak jsem doporučovala, ale nějaký vysněný
a navigací doporučený bod, díky němuž jsme zaparkovali dobré 3 km od stripu
(což jsme při parkování ale nevěděli) a vydali jsme se na cestu. Už po prvních
400m jsme se rozdělili na dvě expediční skupiny ve složení Já-Ondra a
Máma-Gabka-Katuš. První expediční skupina měla značně pomalejší postup a svou
výpravu prokládala kasíny, najedla se v Mekáči a nakoupila i v Rossu.
Přičemž na svých se ke stripu ani nedostala, neboť vyhodnotila, že by ji to
stálo zdraví či život. Hodinu před plánovaným setkáním obou skupin tak dorazila
k výchozímu bodu, sedla do auta a celý strip si projela automobilem. Druhá
expediční skupina měla o dost rychlejší postup avšak ani ten jí nepomohl
probojovat se ke konci stripu, neboť horko bylo šílené, cesta dlouhá a stín
téměř žádný. Rudé jako třešničky ve znaku Komunistické strany dorazily před 16h
k parkovišti. Lesk v jejich očích říkal vše o strastech, jež zažily a
rudé vyrážky, jež se jim objevily na končetinách o tom hovořily ještě důrazněji.
Nejhůř na tom byla Káťa, jež vypadala, jako by ji potkalo stádo komárů...
V 7eleven jsme si dali hotdoga a jeli domů, abychom načerpali sil na
večerní tah.
Po předchozí zkušenosti jsme
věděli, že parkovat 4 km od stripu není úplně dobrý nápad a tak jsme strávili
poměrně dlouhou dobu hledáním vhodnějšího parkovacího místa. Což se nakonec
vyplatilo! Našli jsme obrovské parkoviště hned za ruským kolem, které bylo
ještě k tomu všemu zdarma. U hotelu Bellagio jsme 2x chytli vodotryskové
představení a zahráli si na matech, kde Káťa vyhrála celých 10 $! Já takové štěstí neměla
a namísto toho jsem zakoupila to nejdražší pivo, které jsem kdy pila a jehož
cenu nebudu zveřejňovat. Viděla jsem také nepředstavitelné množství nádherných
lodiček a ještě větší množství velkých děvčat a žen v malých nebo ještě
menších šatech.
Strip musím hodnotit velmi
kladně – moc se mi líbil – je blyštivý, okouzlující, náročný. Takový, jaký jsem
si jej představovala. Nicméně zbytek Las Vegas ... nene, tady bych rozhodně žít
nechtěla. O divných lidech jsem už mluvila, o tom, že je to město v poušti
taky, ale kromě toho, je tam dost nepořádek – všude odpadky, většina domů
vypadá spíš nic, než moc a k tomu to věčné horko. Takže ano, to, kvůli
čemu jsme do Vegas jeli, tedy strip je úžasný, ale zbytek? Slabší průměr.
Žádné komentáře:
Okomentovat