Kolem půl 10 jsme dorazili na více než-li báječné sanfranciské mozajkové schody. Musím říct, že tak nádherné schodiště jsem jaktěživa neviděla a budu dělat cokoli proto, aby se kopie/napodobenina této krásy objevila ve zmenšenině na mé terase.
Další zastávkou byl Twin Peaks, aneb dva další kopečky už na tak rozvlněném San Franciscu. Nejedná se ale o jen tak ledajaké kopečky, z těhle dvou totiž můžete vidět téměř v 360° záběru San Francisco.
Koukali jsme se a kochali a pak jsme se vydali k autu. V první řadě šel Ondra s Gabkou. Došli a říkají, že nám někdo vykradl auto. Byla jsem jako ve snu... najednou sem se ptala turistů, jestli něco neviděli a pak jsem se už bavila s americkou průvodkyní francouzů, která mi radila, co máme dělat. Nejvtipnější ale bylo, že všude bylo plno frantíků - a nejen jich s foťáky, ale všichni jen blbě čuměli, ale žádného idiota nenapadlo nic vyfotit. Po chvíli - a především díky radám oné průvodkyně jsme se sebrali a jeli jsme do banky zablokovat moji americkou kartu. To proběhlo velmi rychle a prakticky ve 20 minutách jsem měla kartu novou. V průběhu cesty do banky jsme si ještě blokovali naše české karty, takže než jsem opustila Bank of America, byly naše českén účty víceméně v suchu. Pak jsme se vydali na nejbližší policii. Musím říct, že oproti sf policii jsou naše útvary na ochranu občanů opravdu ligou neohrožených, protože přístup tady byl vážně děsivý... Prvně jsme 20minut čekali, než nám někdo řekl, co a jak a poté jsme dostali pouze nějaký papír, kde jsme měli vyplnit co se ztratilo atd. S ohledem na to, že ale Káťa nevěděla, jestli se ztratil pas i jí, museli jsme "domů", kde jsme rovnou kontaktovali i ambasádu. Kontakt jsme měli od jedné slečny z Prahy, které vykradli auto před několika dny. Volali jsme konzulu do Los Angeles a musím říci, že jeho reakce byla velmi rychlá. Všechno nám vysvětli a řekl, že vlastně jediné, co potřebuje jsou naše fotky v pasovém formátu. Protože ale mám šikovnou sestřičku, která nás vyfotila, během pár minut letěl do LA mail i s potřebným a já, Ondra a Kača jsme letěli na policii. K tomhle sboru je podle mě zcela zbytečné vyjadřovat se... my však potřebovali jeden jediný doklad a to o tom, co nám bylo zcizeno a ten jsme dostali. Hned potom jsem se vydali do nejbližšího Alama, tedy půjčovny automobilů, kde však neměli žádný mini Van a proto nás poslali do Alama na letišti. Díky bohu tam šlo vše velmi rychle a během dalších 20ti jsme byli na cestě domů. Zastavili jsme se ale ještě nakoupit - a to vína a taky jsme opatřili večeři v Subwai. Na hotelu jsme pojedli, vzali vína a šupky dupky si to namířili na pláž, kde tento lahodný mok zpracovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat