Den 19 San Francisco, město ztracených nervů a líných úředníků

Ráno na pláži.

Jak řekla Gabka. Ztracený den = ztracený příspěvek. Celý den jsem/jsme promarnili snahou o vyřešení mé odcizené Social Security Card. A k čemu to vedlo? Naprosto k ničemu. Američtí úředníci jsou tak nechutně líní a neschopní, až se mi z toho dělá nevolno. Příjdete na úřad, kde chcete něco vyřešit a jaká je reakce? Zavolejte si tam a tam a to je vše. Nehledě na to, že ten telefonát nic nevyřeší... Ze dne v SF jsem neměla vůbec nic. Jen pocit bezmoci, lítosti.

Když jsem definitivně došla k tomu, že se prostě nic nevyřeší (asi kolem 17h), šli jsem se projít alespoň po centru města, koukli jsme na vyhlášené San Franciscké tramvaje taky jsme navštívili Pier 39, u kterého mají útočiště lachtani.

Alcatraz

A samozřejmě sme si projeli Lombard Street - snad nejklikatější ulici na světě.

Než jsme se vydali na ubytování do Santa Cruz stihli jsme ještě Downtown, který byl moc pěkný - rozhodně hezčí než ten houstonský, koupili jsme si zmrzlinu a fičeli do auta.

Den 18 San Francisco - město vybitých okýnek

Dnešní den, mojí milí, no to byl záhul. Ani jsme nevěděla, že jsem v San Franciscu. Ale bych to vzala popořadě...
Kolem půl 10 jsme dorazili na více než-li báječné sanfranciské mozajkové schody. Musím říct, že tak nádherné schodiště jsem jaktěživa neviděla a budu dělat cokoli proto, aby se kopie/napodobenina této krásy objevila ve zmenšenině na mé terase.

Další zastávkou byl Twin Peaks, aneb dva další kopečky už na tak rozvlněném San Franciscu. Nejedná se ale o jen tak ledajaké kopečky, z těhle dvou totiž můžete vidět téměř v 360° záběru San Francisco.

Koukali jsme se a kochali a pak jsme se vydali k autu. V první řadě šel Ondra s Gabkou. Došli a říkají, že nám někdo vykradl auto. Byla jsem jako ve snu... najednou sem se ptala turistů, jestli něco neviděli a pak jsem se už bavila s americkou průvodkyní francouzů, která mi radila, co máme dělat. Nejvtipnější ale bylo, že všude bylo plno frantíků - a nejen jich s foťáky, ale všichni jen blbě čuměli, ale žádného idiota nenapadlo nic vyfotit. Po chvíli - a především díky radám oné průvodkyně jsme se sebrali a jeli jsme do banky zablokovat moji americkou kartu. To proběhlo velmi rychle a prakticky ve 20 minutách jsem měla kartu novou. V průběhu cesty do banky jsme si ještě blokovali naše české karty, takže než jsem opustila Bank of America, byly naše českén účty víceméně v suchu. Pak jsme se vydali na nejbližší policii. Musím říct, že oproti sf policii jsou naše útvary na ochranu občanů opravdu ligou neohrožených, protože přístup tady byl vážně děsivý... Prvně jsme 20minut čekali, než nám někdo řekl, co a jak a poté jsme dostali pouze nějaký papír, kde jsme měli vyplnit co se ztratilo atd. S ohledem na to, že ale Káťa nevěděla, jestli se ztratil pas i jí, museli jsme "domů", kde jsme rovnou kontaktovali i ambasádu. Kontakt jsme měli od jedné slečny z Prahy, které vykradli auto před několika dny. Volali jsme konzulu do Los Angeles a musím říci, že jeho reakce byla velmi rychlá. Všechno nám vysvětli a řekl, že vlastně jediné, co potřebuje jsou naše fotky v pasovém formátu. Protože ale mám šikovnou sestřičku, která nás vyfotila, během pár minut letěl do LA mail i s potřebným a já, Ondra a Kača jsme letěli na policii. K tomhle sboru je podle mě zcela zbytečné vyjadřovat se... my však potřebovali jeden jediný doklad a to o tom, co nám bylo zcizeno a ten jsme dostali. Hned potom jsem se vydali do nejbližšího Alama, tedy půjčovny automobilů, kde však neměli žádný mini Van a proto nás poslali do Alama na letišti. Díky bohu tam šlo vše velmi rychle a během dalších 20ti jsme byli na cestě domů. Zastavili jsme se ale ještě nakoupit - a to vína a taky jsme opatřili večeři v Subwai. Na hotelu jsme pojedli, vzali vína a šupky dupky si to namířili na pláž, kde tento lahodný mok zpracovali.

Den 17 Jamestown - San Francisco, město obrovského mostu a krásných domů

Ani jsme netušili, do jak nádherného rána a v jak nádherném městečku jsme se probudili. Jamestown leží asi 2-3 hodinky jízdy autem od San Francisca a je opravdu kouzelný. Na hlavní třídě je spousta domů vypadajících jako z 19. století, městem jezdí starobylý autobus a potkali jsme tam taky několik automobilů ze 40.let. A aby toho nebylo málo, objevili jsme naprosto rozkošnou snídaňárnu! Nedělali tam však jen tak ledajaké snídaně ale takové meníčka, takže já s Káťou jsme si například daly "palačinky se sirupem, slaninu a vajíčka" a samozřejmě kafíčko nebo čaj. Majitelé restaurace byli shodou okolností z Řecka a ještě větší shodou okolností měli celý podnik vyzdobený obrazy Alfonse Muchy, takže sme si hned připadali tak domáčtěji. Jídlo nebylo drahé, především ale bylo výborné a hlavně! nebyl to fast food.

Hned po snídani jsme se vydali do San Francisca! Tohle úžasné město se před námi z ničeho nic rozestoupilo a najednou už jsme jeli po obrovském mostě a byli v San Franciscu.

 Namířili jsme si to rovnou ke Golden Gate! Most jsme přejeli a zůstali stát na parkovišti hned za mostem. Kochali jsme se a fotili fotky a hned jsme jeli na další vyhlídku, ze které šel úžasně vidět jak celý moc, tak i samotné město. Musím říct, že Golden Gate je opravdu krásný, ale i další most, kterým jsme se do města dostali je moc pěkný.

Alcatraz

Nehledě na to, jak úžasně je večer osvětlený. Naše další zastávka byla pláž "pod mostem"a procházka po ní.

No a taky jsme si samozřejmě střhli alespoň pár kroků po mostě.

Potom jsme se vydali do Golden Gate Parku, který byl sice pěkný, ale vlastně nic moc, protože vstup do jeho částí, jako je například japonská zahrada, botanická zahrada atd. byl placený. Nezdrželi jsme se tedy dlouho a říkali si, že jestli nám vyjde v průběhu našeho pobytu v SF čas, tak se vrátíme.

Poslední zastávkou tohoto dne byl China Town.

 Mě se celkem líbil, je to taková trochu divočina, ale ostatní z něj nebyli moc odvaření. Nicméně 3 trička za 12 doláčů  by přiměly zůstat i větší boháče než jsme my, takže jsme tam nakonec byli snad 3 hodin a kromě triček jsme se najedli i místních pokrmů a jak pro koho pochutin:)

Den 16 Yosemite vol. 2

Krásně jsme se vyspali v motelu nedaleko od jižní brány do Yosemitského parku. V noci byla už trochu kosička, ale po lasvegaském horku bych to považovala spíše za příjemné zpestření. Na náš druhý den v tomhle překrásném kalifornském národním parku jsme si vytyčili 3 základní cíle.

Prvním naším cílem byla taková raňajková tůra okolo hory Sentinel Dome a výšlap na něj. Ačkoli... on to výšlap tak úplně nebyl, neboť po celou dobu pobytu v parku se nacházíte v poměrně vysoké nadmořské výšce. Ale i tak! Sentinel Dome se nachází v 2476 metrech a rozhodně to nebyla procházka, jako by ste šli do obchodu.

Prvně jsme se asi 1 míli dostávali nenáročným terénem k této hoře, vystoupali jsme na ni, porozhlídli jsme se po okolí a dali jsme se na cestu zpět jinou trasou. Nejprve jsme asi míli klesali, což bylo velmi příjemné, ale nenápadné to avizovalo, že půjdeme opět do kopce. S ohledem na kvalitu terénu jsme měli čas pokukovat po okolí a všimli jsme si nevídaného! Na jednom stromě, nenápadně ve větvích seděla sova! Prvně jsme si mysleli, že je to šiška, ale ne, byla to opravdová sova!

Pro většinu z nás první sova, co jsme ve volné přírodě spatřili. Pomalu a nenápadně jsme se k ní přibližovali, až jsme všichni stáli úplně pod ní. Samozřejmě se probudila a opatrně na nás pokukovala rozespalýma očima. Za to, aby třeba odletěla, nebo dala jinak najevo, že se jím tam nelíbíme, sme jí ale nestáli. Seděla, koulila oči, protáhla si nožku a koukala dál. Až sme byli nabaženi tohoto nevídaného setkání, vrátili jsme se zpět na trasu a další 2 kilometry strávili v permanentním stoupání

Druhá naše trasička se jevila zcela nevinně a nenápadně. Vernal Fall. 4 km tam, 4 zpátky – prostě pohoda jazz a no stress. Po prvních 700m jsme si byli jisti, že naše představy byly velmi zcestné, neboť zhruba od této vzdálenosti jsme prakticky bez přestávky stoupali, přičemž poslední půl kilometr jsme si užívali prostřednictvím schodů. Pozor, to ale nebyly jen tak ledajaké schody! To byly schody přímo na hov.. Jeden vysoký 10 cm, druhý 40 cm, u jednoho půlka chyběla, u jiného půlku tvořil balvan. Inu, moc jsme si to užívali. Když sme vylezli až k samotnému vodopádu, udělali jsme kuk a lehli si na vyhřátou skálu, která se nacházela všude okolo... Ne, dělám si legraci, kochali jsme se a byla to úžasná podívaná. Vernal Fall je totiž jeden z mála vodopádů, které  v  Yosemitu „fungují“ i na podzim, resp. je v nich voda. Není jí tedy moc, ale je. Celkově vzato, podzim není pro návštěvu tohoto parku zcela ideální, protože mnoho z jezer, jež se zde nacházejí, stejně jako naprostá většina zdejších vodopádů, jsou vyschlé.

Pokochali jsme se a dali jsme se na sestup k parkovišti. Před sebou jsme měli totiž opékačku!

Ano, ano, ano. Den předem jsme si totiž nakoupili párečky a klobásky (na co nás pozvala naše drahá maminka), zeleninku, čipsíky a hodlali jsme si užít pravou americkou idylku v parku. V tomto směru jsou totiž mnohé americké parky dost dobře vybavené – najdete tu spoustu Picnic areí se stoly a grily. Nasbírali jsme si okolo dřevo, na rošt hodili klobásky i nakrájenou cibulku a užívali si kouzla okamžiku. Netrvalo dlouho a bylo nám dopřáno užívat si kouzla klobás. Najedli jsme se až pod vrch a jediná věc, která nám scházela byl český chleba a možná i česká hořčice.