Den, kdy znovu ujíždíme špatnému počasí na jih do národního parku Capitol reef. Ráno jsme vstali, nachystali si věci a zamířili do walmartu nakoupit jídlo na snidaní a celý den. Pak jsme se vydali na naši cestu, která měla trvat zhruba 3,5h. Po cestě do NP jsme míjeli jen vyprahlou krajinu, která se postupně začala měnit a přibývalo zeleně a sem tam nějaká ta kravička. Dokonce jsme narazili i na benzínku, která ovšem vypadala, jako by se zde zastavil čas. Staré rezavé čerpadla, které byly mimo provoz a celou atmosféru umocňovaly vycpané zvířata uvnitř benzínky spolu se starou paní, která tam už seděla dobrých pár let.




Zachvíli se před námi začaly rozprostírat červeně zbarvené skály, pískovcové útvary a dech beroucí scenérie. V parku jsou ovocné sady, kde si můžete natrhat ovoce, žádné ovoce jsme však na stromech neviděli, nejspíš už je před námi někdo otrhal. Dojely jsme do visitor centra, občerstvili se a vyjeli na vyhlídku v podobě skalního mostu - Hickman bridge. Tam jsme potkali Elišku s její skupinou a pokračovali dále na petrografy, což byly malby na skále. Dále jsme se vydali po scenic drive k dalšímu bodu naší trasy, kde mělo být jakési zúžení, které jsme však neobjevili ani asi po hodinové cestě, za to jsme však potkali hada, který byl zrovna po obědě, jelikož byl pěkně nafouklý a sotva se plazil.

Rozhodli jsme se tedy vrátit k autu a jet pomalu z parku, jelikož už bylo dost pozdě. V návštěvnickém centru nám poradili cestu a my se naposled pokochali tou okolní krásou a vydali se do našeho nového domova - Cedar city. Přijeli jsme na ubytko, přivítala nás na recepci jakási pochybná existence, což už značilo nebezpečí toho co nás čeká na pokoji. Slečna vypadala, že si zrovna odskočila z nějakého feťáckého doupěte. No vydali jsme se na pokoj, na první pohled ok, pokoj už něco zažil ale tak stejně tu jen spíme. Při podrobném průzkumu jsme zjistili, že tady nikdo neuklízel pár desítek let, špinavé ručníky a povlečení, fleky na koberci jako když tam někoho zamordovali, díra ve dveřích a další raritky. Naštěstí jsme si dali pivko, které nás tak unavilo, že nám bylo všechno jedno s pokojně jsme usnuli.








Zachvíli se před námi začaly rozprostírat červeně zbarvené skály, pískovcové útvary a dech beroucí scenérie. V parku jsou ovocné sady, kde si můžete natrhat ovoce, žádné ovoce jsme však na stromech neviděli, nejspíš už je před námi někdo otrhal. Dojely jsme do visitor centra, občerstvili se a vyjeli na vyhlídku v podobě skalního mostu - Hickman bridge. Tam jsme potkali Elišku s její skupinou a pokračovali dále na petrografy, což byly malby na skále. Dále jsme se vydali po scenic drive k dalšímu bodu naší trasy, kde mělo být jakési zúžení, které jsme však neobjevili ani asi po hodinové cestě, za to jsme však potkali hada, který byl zrovna po obědě, jelikož byl pěkně nafouklý a sotva se plazil.

Rozhodli jsme se tedy vrátit k autu a jet pomalu z parku, jelikož už bylo dost pozdě. V návštěvnickém centru nám poradili cestu a my se naposled pokochali tou okolní krásou a vydali se do našeho nového domova - Cedar city. Přijeli jsme na ubytko, přivítala nás na recepci jakási pochybná existence, což už značilo nebezpečí toho co nás čeká na pokoji. Slečna vypadala, že si zrovna odskočila z nějakého feťáckého doupěte. No vydali jsme se na pokoj, na první pohled ok, pokoj už něco zažil ale tak stejně tu jen spíme. Při podrobném průzkumu jsme zjistili, že tady nikdo neuklízel pár desítek let, špinavé ručníky a povlečení, fleky na koberci jako když tam někoho zamordovali, díra ve dveřích a další raritky. Naštěstí jsme si dali pivko, které nás tak unavilo, že nám bylo všechno jedno s pokojně jsme usnuli.




Žádné komentáře:
Okomentovat