Jelikož sme skupina zdatných jedinců, vyjeli jsme na čas! Dokonce jsme stihli i autobus, kterým jsme chtěli jet, nicméně paní řidička nás nevzala. Protože brala jenom dolarovky... respektive její automat. Zoufalé pohledy zmatených cizinců její srdce neobměkčily, takže jsme musely pěšky. Další míli na vlak. Ten nás zavezl až do WTC. Úžasná futuristická zastávka nás všechny překvapila... vyšli jsme pak z centra a zůstali zírat. Vrcholek WTC končil někde v nebi, v mráčcích.
Hned za WTC se nachází Památník obětem terostickych útoků. Měli jsme z toho všichni husí kůži... Bylo to na nádherné. Nádherné v té tragičnosti... Tekoucí voda mizející někde v podzemí nádherně zdůrazňovala pomíjivost lidského života. Bylo to dojemné a smutné... Člověku ta tragédie přišla hned bližší a už navždy asi přijde...
Pokračovali jsme směrem na Battery Park, od kterého nám děvčátkům vyjížděla loď ke Statue of Liberty a zbytku skupiny loď okolo sochy svobody. Upřímně nechápu proč jsou z ní ale všichni takoví hotoví. Jestli je to faktem, že se jedná o sochu vyjadřující nějakým způsobem svobodu, tak je to fajn, ale nicméně si myslím, že je to prostě tím, že je to jedno z NY synonym.
Po Soše svobody jsme se pomalu vydali na Wall Street, která byla jako každá jiná a k Monině smůle ani plná business manů.
Poté nás čekal famózní Brooklyn Bridge, sám o sobě úžasný, obohacený o perfektní výhledy všude okolo. Z Brooklynu sme se ještě pokochali výhledem na Manhattan a pak se na něj metrem vydali pryč. Polovina naší drahé skupiny se pak vydala na hokej a druhá zpět na Time Square. Tímto byl náš denní program završen...
Opět sme netroškařili a střihli si parádních 16 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat