neděle 22. listopadu 2015

Ronda - Setenil - Acinipo 18.11.

Poučeni z předchozího nezdaru, resp. ze zahalčivého spánku dne  předchozího, vstali jsme až trapně vzorně v 7 ráno. O půl 9 jsme se po 3/4 h dostali na cestu a vyrazili do Rondy.





Ta nás přivítala o pár hodin později a nabídla nám ke snídani báječný výhled do dopolední krajiny.


Připadala jsem si jako nějaký skrytý pozorovatel dalšího líného, vesnického dne: štěkající pes, děda přes plot vysypávající listí, zvuk pily, běžec, pasoucí se koně... Kdyby nad tím vším netrůnila Ronda, asi by se nic nestalo. Jednalo by se jen o další výjev "obrazů z venkova" v knize s názvem Andalusie. Nicméně Ronda je díky Bohu tam kde a tak to všechno vypadlo úplně jinak, báječně, pohádkově. Je to vlastně město postavené na obrovské skále... Celou historickou Rondu jsme si prošli, dali jsme si kávu a mocně sme si tu pohodičku užili.






Setenil de las Bodegas

Setenil je  městečko/vesnička takřka vydlábnuté ve skále. Vyjeli jsme (neúmyslně) na jeden z kopců nad ním a dali si sváču:D. Pak jsme se spustili z kopce dolů a viděli, jak se tam (neuvěřitelně) bydlí když jednu ze zdi domu tvoří skála... Nějakým záhadným způsobem jsme se dostali až do maličkého centra města, kde je doslova střecha ulice tvořena skálou.



Acinipo

Ondrášek viděl sjezd na tohle něco kousek od Setenil. Vydali se proto oním směrem a po 7 km dojeli na veeeliký kopec, který byl zcela nečekaně 1. oplocen, 2. strážen jedním pánem, který nám kladl na srdce, ať jsme do 5 hodin hlavně zpátky! Sama se sebou jsem se shodla, že směny na tomto bohem zapomenutém místě jsou buď to zkouškou kolik nudy vydržíte nebo za trest.




Žádné komentáře:

Okomentovat