Začal velmi, velmi vesele. Budíkem v 3.55 českého času
po tom, co jsem spala asi tři hodiny. Prostě žůžo. Rychle jsme se nasáčkovali
do auta a jeli jsme směr Letiště Václava Havla. Cestou se mi v hlavě
honily myšlenky typu: „Co kdybych se na to vysrala a na týden se schovala
v Ondrově pokoji a pak dělala, že nic?“ Došla jsem k pár závěrům,
které mé úvahy prudce ukončily. Zaprvé by mě máma asi zavraždila. Zadruhé bych
jí neměla z čeho vrátit ony půjčené peníze. Zatřetí bych byla pro všechny
poserou roku. A začtvrté bych si už po tom, co by odlétlo letadlo na Heathrow začala
kopat nohou do prdele (v tom amoku bych to zvládla) a říkali si, cos to
Elíno do zadnice provedla. Ehm, takže jsem odletěla.
I přes veškeré strašení mých spolucestujících ze strany
personálu pražského letiště jsme se z londýnského terminálu 3 na terminál
5 dostali bez problémů. Pak následoval let do Houstonu. Ten byl dlouhý ale
relativně příjemný, nebo spíše bezproblémový. Dostali jsme dvě dobrá papáníčká
– bez nichž bych asi zhynula hlady s ohledem na to, že jsem s sebou
nic neměla a také deku a polštářek. Moc mě mrzí, že jsem si obojí nezvala,
neboť nemám ani jedno ani druhé takže spím na a pod ručníkem. Vše si obstarám
ve Wallmartu nicméně s ohledem na , ... ale o tom později.
Takže jsme přistáli v Houstonu, vystáli milionovou
frontu na imigrační a ... v klidu. Pán byl takový příjemný kulaťoučký
čtyřicátník, zeptal se, co tu budu dělat, kde budu bydlet, vzal si otisky prstů
a popřál mi příjemný pobyt. Celní kontrola neproběhla – tedy proběhla,
odevzdali jsme jim ty papírky co se vyplňují v letadle, ale je to vůbec
nezajímalo, takže oukej.
Po vystoupení z letištní haly jsme dostali ohromnou
facku. Nejvíc ze všeho mi to připomínalo saunu. Ale prozatím se to dá. Na
letišti nás vyzvedl lifeguard a supervisor v jednom Dauton a jeli jsme na
GHPM office. Tam jsme podepsali nějaké smlouvy a pak nás začal rozvážet po
ubytku. Mě tedy odvezl na ubytování ke známým neboť naše zařizování ubytka
v ČR úplně nedopadlo a musíme to zařizovat zde. Jsem z toho taková
utahaná a smutná, neboť jsem na ubytovaná u cizích slečen, které dvakrát
nevypadají na to, že jsou z toho nějak unešené. Večer jsme ještě se
Severinem povyplňovali nějaké dokumenty k našemu ubytku a šlo se spát. Je
tady opravdu měkký koberec, takže se mi spalo skoro jako na posteli...
Žádné komentáře:
Okomentovat