Jedu

            Je to už tak blízko, že se naprostá většina mých myšlenek točí pouze oním směrem. Každý den je to o den blíž a není nic co by to přibližování zastavilo - ač nemohu říct, že bych si to přála... Konečně se mi splní můj sen, budu v zahraničí poznávat cizí kulturu, přírodu, lidi.                                    
            Jedu do Států. Jedu abych poznala jaká ve skutečnosti je tato světová velmoc mající podíl na skoro všech studených i teplých válkách, bitvách a bojí, abych zjistila, jak moc je nebo není krásná její příroda, jak moc jsou milí tamní lidé, abych si trochu zajezdila na ten jejich levný benzín, nakupovala v jejich obchodech, svou prací zachraňovala život amíků a zvyšovala americké HDP. Budu lifeguard. Budu běhat v pameliných plavkách okolo bazénu a hlučně pískat na každého, kdo neuposlechne řádu bazénu. Budu zákon. Takřka Ústava! (i když tu americkou si do huby neberu, neboť bych mohla s ohledem na jejich patriotismus dostat ťafku). Především doufám, že nebudu moc posraná.. první den, noc, dny, noci...

Nicméně teď jsem to já. Mám na obličeji masku (abych udělala radost sobě), na vlasech masku (aby mě Domča úplně nepřizabila jak se vrátím) sedím na turka jako ostatně vždy a říkám si, co ještě by bylo fajn sbalit než vypadnu z domu a bude pozdě. A taky si říkám, jak moc se mi bude stýskat po kocourovi, jak moc málo mi budou rozumět a co všechno tam potkám. Už je to tady.. skoro až moc.