Den mého prvního zdejšího běhu 26.6.2014

Jak název článku vypovídá, konečně jsem si dneska jela pro botičky:) Vyjela jsem brzo, už asi 3/4 na 9 a přesně 10.05 a.m. jsem byla u Texas Running Company.

Mimochodem jsem jela kolem First Colony Mallu což je obrovské nákupní středisko v Sugar Landu. Vzdálené je asi jen 70 minut na kole:D. Najdete tam skoro všechny super shopy a hlavně super ceny v nich.. Za všechny např. (Hollister, Guess, .. nechce se mi hledat, co byste mohli znát).
Boty mi hned vydali a popovídala jsem si s příjemným prodavačem Julianem. Btw. nehorázně mě fascinuje ten bílý úsměv afroameričanů:) Pozval mě na závod pořádaným TRC, popovídali jsme si o debilitě houstonských (a potažmo i amerických chodníků) a jela jsem dál. 

TRC

Uhůů, miluju stromečky plné veverek!

Už jak jsem vyjížděla z TRC schylovalo se k bouřce, takže než jsem se vymotala z "centra" začalo lít. Schovala jsem se do jednoho z obchodů po cestě a déšť v něm přečkala. Samozřejmě jsem nemohla odolat kupu super černého topu za 2$. Když sem vylezla z obchodu přepadl mě jakýsi hlad, takže jsem si dala 2 muffiny co jsem si koupila předchozí den ve slevě. Byly banánové a opravdu ale opravdu báječné! Jeden vyšel v přepočtu na 11 Kč. 

Nicméně slejváku jsem se vyhnula ale dešti ne. Chcalo asi 35 minut z těch 70, co jsem jela domů a to přesně do té doby, než jsem pomáhala couvat kamijoňákovi. Byla jsem právě na takové Tčkové křižovatce a slyším, jak na mě někdo volá. No byl to pán v kamionu a že chce abych... no já vlastně ani nevím, co chtěl:D, ale myslím, že jsme se pochopili:D. Takže jsem si vlezla jako frajerka do jednoho ramena Tčka, doprostřed cesty a zabrzdila jsem dopravu. Krutopřísně jsem mávala, jako že může a na auta jakože nemůžou. Asi byly spokojeny veškeré strany, neboť kamion kolem mě za chvíli profrčel a paní v prvním autě mi mávala a smála se na mě. 

Doma jsem si oblíkla běžeckou výbavu a své dokonalé nové "raning šůsy" a šla jsem na věc:P už jsem se toho vážně nemohla dočkat! Boty jsou naprosto perfektní! Takhle pohodlnou a především noze nezávadnou obuv jsem nikdy neměla! Jsem nadšená. Jsou nádherně měkké, jako papučky. Zpočátku mi běh přišel dokonce náročnější, připadala jsem si jako bych běžela po písku nebo po šíleně vysokém koberci, ale noha si zvykla a já taky. Jediné co mě při mé cestě iritovalo jsou americké ulice. Naprostá většina z nich je totiž slepá! Takže jsem vběhla asi do 5ti a pak vybíhala stejnou cestou zpátky, což já fakt nerada. Pravděpodobně napíšu ještě recenzi na boty a možná udělám i sekci o mém běhání v Missouri city, ale uvidíme. Tady jen pár foteček:)

I love it!

Juhůů, miluju ty euforické pocity z běhu!

Doma jsem si dala pár hovorů a naprosto vyhladovělá si udělala večeři. Rýži s mletým masem a nějakou zeleninou. Oběd na dva dny:).

Večer jsem si ještě musela zajet do HEBu nakoupit nějakou drogerku, potom jsem si dala výřivku a naprosto vyčerpaná jsem šla spát.

Dneska mě čeká práce a večer si dám běh... ach jo, ať je už zase příští úterý!