čtvrtek 19. června 2014

Day off vol. 2 - 20.6.2014

Probuzení nebylo příliš sladké, přišlo totiž příliš brzo. Už asi o půl 8 a s ohledem na to, že jsem šla spinkat asi v 11 mi to tedy nestačilo. Posnídala jsem klasiku a jala se chystat do práce... načež jsem četla vzkaz od Niki, že dnes se do práce nejde, že máme day off. Jala jsem se smutnit, spíš jsem si teda říkala, co bude sakra celý podělaný den dělat... Vymyslela jsem tedy, že zajedu konečně do toho sportu. Jmenuje se to Academy Sports + Outdoors a je to obrovské. Prodávají tam vše od zbraní po trenky na běhání. Bylo to tam cca 14 kiláků. Rozhodla jsem se však nejet po Highway 6 ale vzít "vnitřkem" - v zájmu mého života... Jak skvělé rozhodnutí jsem udělala jsem docenila poměrně brzy. Zhruba od poloviny cesty byly chodníky a kolem cest stromy (takže na mě nesvítilo sluníčko). Mohla jsem tedy v klidu pozorovat krásné okolí. V Academy jsem byla dobrou hodinku a půl a už sem si skoro brala jedny boty ale nějak sem vnitřně věděla, že to nejsou ony, takže jsem tam tak chodila okolo až na mě promluvila jedná paní. Řekla mi, že je trenérka a taky něco o botech a že ty, na které se dívám nejsou na běhání dobré. Prý mám jít do Houston Running Center... dokonce mi to ukázala na telefonu na mapě, kde to je. Takže jsem tam přišla, hodná paní prodavačka mi donesla 10 krabic s botama a zkoušela jsem. Vybrala jsem si jedny a hned se do nich zamilovala... jenže! nebyly v mé velikosti. Nicméně zavolali do Dallasu, kde botky v mé velikosti byly a ty mi do týdne příjdou.
To jsou ony.

Cestou zpátky jsem se zastavila v Subwaii, taky jsem si poseděla u jezírka, krásně si odpočala a byla happy. Zpátky jsem jela přes Palm Royal Blv, což je ulice milionářů (což jsem nevěděla, ale ty baráky mluvily za vše). Kolem celého bulváru vede buď na jedné nebo na druhé straně golfové hřiště, takže prostě síla. Kouknětě na odkaz jaké domečky tam můžete najít http://pamhughes.com/featured-listings/harmls/mls-99102983-5324_palm_royale_blvd_sugar_land_tx_77479/

Foto z google.com, příští středu pořídím své fotky.

Cesta byla úplně v pohodě. Na to, že jsem vyjela ve 12 odpo v tom největším hicu byla cesta naprosto v pohodě - jak tam tak i zpět. Jinak jsem cestou zpátky jednou blbě zabočila, takže jsem hodila kolo na trávu a koukala do mapy, kde mám jet. Zastavil u mě nějaký Američan a začal se ptát,jestli nepotřebuju nějak pomoc, jestli jsem ok nebo něco není kolu, jestli nepotřebuji odvést. Pověděla jsem mu, že je vše ok, jenom kde je Missouri City, tak mě nasměroval přesně tam, kde sem si myslela že mám jet a ještě než pořádně odjel volal na mě z okna, jestli nepotřebuji napít a vytahoval vodu. (Tohle není ojedinělý případ - podobná věc se stala i Severinovi.) Udělalo se mi dobře u srdce... Takže lidi, Ameriku si z Česka udělat nemůžeme, ale alespoň v tomhle směru by se mohl každý z nás polepšit. Trochu víc ohleduplnosti, pokory, úsměvu na rtech a nevidět za každým jen to špatné. A alespoň malý kousek světa bude lepší:). Doma jsem popapala, zajela si do H-E-Bu pro papír a teď píši tohle. Za chvíli jdu spát. Krásný večer:)
na Austin Parkway







Poznatek č. 9: Mají tady debilní, ale opravdu debilní míry. Tak třeba MÍLE. To je nějakých 1,6 km. Wtf?! K čemu je někomu takhle "ujetá" délka? Pak tu jsou ještě STOPY/FEETy (30,5CM), PALCE/INCHe (2,5cm) a váha.. No tak třeba LIBRA, což je cca půl kila a o GALONECH (3,785..l) ani nemluvím. Prostě děs běs a hrůza!

Poznatek č. 10: Za svůj bezmála 14ti denní pobyt jsem viděla pouze jednoho kouřícího Amíka a to ještě ne pořádně, neboť seděl v autě.

1 komentář:

  1. Super :-D, nové botky na běhání a Subway ... oh, tak si představuju Ameriku!!! :-D

    OdpovědětVymazat