Poslední 3 dny

S radostí zjišťuji, že to zde utíká jako voda. Možná se divíte, že to zjišťuji s radostí... ale mám k tomu své důvody. Tak za prvé se mi stejská po tom mém drahouškovi. Za druhé se tady toho nikterak moc neudává. No a za třetí už chci mít vydělánu hromadu peněz a chci objevovat ten nádherný západ Spojených států. Tím nicméně nechci říct, že si to tady neužívám nebo že se mi tady nelíbí! To tedy rozhodně ne! Užívám si to tady jak to jen jde, samozřejmě v rámci mého "striktně" nastaveného rozpočtu a ve vší slušnosti. Tak třeba v sobotu jsme měli párty. Výtečně se to vyvedlo... začali jsme zhruba v 10 večer (to nejde dříve, když do 8 makáte), povídali si, pili Baccardi s Colou... pak jsme se přemístili do vířivky, kde jsme byli asi do 2 načež přijel šerif a naši super párty utnul. 

Rozmazaná, ale ať vidíte náš luxus:)

Nicméně jsem stihla 2 Američankám, co s námi byly ve vířivce, že party na 3310 - kdyby se nudily. Přišly i s přítelem jedné z nich:)

Náš byteček:)

Pak jsem ještě pobíhala po komplexu v plavkách a hledala bejvák naších kamarádů, abych jim řekla, že tedy jako pokračujeme. Všichni přišli a mohlo se pokračovat. Bylo nás mrtě a mrtě zábavy. O tom svědčí i fakt dost vtipálkovské video, na kterém jedem kamarád mluví angličtinou s indickým akcentem. Kecali jsme, povídali jsme si a smáli se. Pak nám začala jedna z těch Američanech (ta kudrnatá, blondýnka) měřit prsty. A hele, ona nám udělala prstýnky! Ale jaké! Minimálně ten můj je fakt krásný, nádherný a jsem hrozně hrdá, že jej mám:). - Však se můžete kouknout. 

Uhuhůůů:)

V neděli mi bylo po ránu ... řekněme, ne zcela normálně, ale s ohledem na to, že v neděli máme jen 7 hodin a s ohledem na to, že nás lifeguardů bylo na půlu jak nás..., tak to uběhlo rychle a naprosto v pohodě. Byla to fakt boží šichta. 7 hodin v práci a z toho jsem makala 3,15 h. Haha. Večer jsem si šla zaběhat. 

Dneska, což je pondělí 30.6. jsem měla jen ranní. Tzn. od 10 do 15h. Doma jsem si dala rozhovor s domovem a v posilovně rande s Jill:). Hele, jak ta mě dostala! Po čtvrt roce jsem si dala jinou makačku než běh a vastus medialis mám v jednom ohni. (To čumíte, co?:D) Teď sedíme s holkama venku a povídáme si o žrádle:D

Poznatek č.12: Fauna je zde velmi ale velmi odlišná od té ve střední Evropě. O flóře ani nemluvím... 

Poznatek č.13: Ordinaci lékaře najdete i v nákupním centru. 

Poznatek č.14: Většina Indů na sobě má metrák zlata.

Poznatek č.15: Většina Indů neumí plavat, ale myslí si to.

Poznatek č.16: Zmrzlina je tu levnější než ovoce!!!

Den mého prvního zdejšího běhu 26.6.2014

Jak název článku vypovídá, konečně jsem si dneska jela pro botičky:) Vyjela jsem brzo, už asi 3/4 na 9 a přesně 10.05 a.m. jsem byla u Texas Running Company.

Mimochodem jsem jela kolem First Colony Mallu což je obrovské nákupní středisko v Sugar Landu. Vzdálené je asi jen 70 minut na kole:D. Najdete tam skoro všechny super shopy a hlavně super ceny v nich.. Za všechny např. (Hollister, Guess, .. nechce se mi hledat, co byste mohli znát).
Boty mi hned vydali a popovídala jsem si s příjemným prodavačem Julianem. Btw. nehorázně mě fascinuje ten bílý úsměv afroameričanů:) Pozval mě na závod pořádaným TRC, popovídali jsme si o debilitě houstonských (a potažmo i amerických chodníků) a jela jsem dál. 

TRC

Uhůů, miluju stromečky plné veverek!

Už jak jsem vyjížděla z TRC schylovalo se k bouřce, takže než jsem se vymotala z "centra" začalo lít. Schovala jsem se do jednoho z obchodů po cestě a déšť v něm přečkala. Samozřejmě jsem nemohla odolat kupu super černého topu za 2$. Když sem vylezla z obchodu přepadl mě jakýsi hlad, takže jsem si dala 2 muffiny co jsem si koupila předchozí den ve slevě. Byly banánové a opravdu ale opravdu báječné! Jeden vyšel v přepočtu na 11 Kč. 

Nicméně slejváku jsem se vyhnula ale dešti ne. Chcalo asi 35 minut z těch 70, co jsem jela domů a to přesně do té doby, než jsem pomáhala couvat kamijoňákovi. Byla jsem právě na takové Tčkové křižovatce a slyším, jak na mě někdo volá. No byl to pán v kamionu a že chce abych... no já vlastně ani nevím, co chtěl:D, ale myslím, že jsme se pochopili:D. Takže jsem si vlezla jako frajerka do jednoho ramena Tčka, doprostřed cesty a zabrzdila jsem dopravu. Krutopřísně jsem mávala, jako že může a na auta jakože nemůžou. Asi byly spokojeny veškeré strany, neboť kamion kolem mě za chvíli profrčel a paní v prvním autě mi mávala a smála se na mě. 

Doma jsem si oblíkla běžeckou výbavu a své dokonalé nové "raning šůsy" a šla jsem na věc:P už jsem se toho vážně nemohla dočkat! Boty jsou naprosto perfektní! Takhle pohodlnou a především noze nezávadnou obuv jsem nikdy neměla! Jsem nadšená. Jsou nádherně měkké, jako papučky. Zpočátku mi běh přišel dokonce náročnější, připadala jsem si jako bych běžela po písku nebo po šíleně vysokém koberci, ale noha si zvykla a já taky. Jediné co mě při mé cestě iritovalo jsou americké ulice. Naprostá většina z nich je totiž slepá! Takže jsem vběhla asi do 5ti a pak vybíhala stejnou cestou zpátky, což já fakt nerada. Pravděpodobně napíšu ještě recenzi na boty a možná udělám i sekci o mém běhání v Missouri city, ale uvidíme. Tady jen pár foteček:)

I love it!

Juhůů, miluju ty euforické pocity z běhu!

Doma jsem si dala pár hovorů a naprosto vyhladovělá si udělala večeři. Rýži s mletým masem a nějakou zeleninou. Oběd na dva dny:).

Večer jsem si ještě musela zajet do HEBu nakoupit nějakou drogerku, potom jsem si dala výřivku a naprosto vyčerpaná jsem šla spát.

Dneska mě čeká práce a večer si dám běh... ach jo, ať je už zase příští úterý!

Den, kdy jsem cestovala kufrem 24.6.2014

Omlouvám se, že přidávám svůj příspěvek až po tolika dnech, avšak se tady od dané doby nic nestalo... Klasika.

          Dneska jsem počítala s tím, že jdeme makat na celý den a zítra jen na pět hodin, ale mýlila jsem se, bylo to přesně naopak. Kolem 11 se nás Connor optal, jestli pak chceme jít makat na Resort a my s radosti přikývli. Jenomže.. kolem 12 začalo chcát, hřmít a blýskat se. (Což je pro plavčíky nejradostnější událost silně smrdící nic neděláním, neboť všichni musí na 20min z vody a to od posledního blesku či hromu.) Seděli jsme proto v guardroomu a nic nedělali. Já si četla Šifru mistra Leonarda, kterou jsem začala číst asi předevčírem (a počítám, že ji zítra dočtu:D - Což mě přivádí na myšlenku, že bych mohla začít recenzovat knihy - s ohledem na mou knižní spotřebu), amíčtí lifeguardi dělali kraviny - jako vžycky a bylo nám hej. Dneska třeba asi hodinu hráli hokej, fotbal a jiné sporty s našima záchranářskýma tubama a nafukovacím míčem, co si tam nějaký smrad zapomněl. Jinak bych ráda podotkla, že pořád žerou a pěkně mě tím ... Samý donatek od tam a hranolečka od tam a hamburgřík od tam... My pijeme vodu z kohoutku a tlačíme toasty. Takže jsme do 3 seděli v guardroomu a věřili, že bude chcát co nejdéle a zároveň půjdeme na ten druhý bazén.. ale ouha, bohužel nám díky dešti nepotřebovali a hodili nás tedy domů. A mě mimochodem v kufru. Nicméně musím konstatovat, že ona cesta v kufru byla mnohem pohodlnější než-li když jedeme s jedním mladým pool managerem Brandonem, který má auto pro 4 a všude okolo bordel. V jeho káře už jsme narazili na (pouze z těch zvláštnějších věcí): cihla, prut, puška, dámské sandály a další miliony věcí.

Doma jsem si udělala asi nejluxusnější oběd za tu dobu co tu jsem .. a to rýží s kuřecím masem! Juchů. Pak jsem vyřídila pár hovorů a nakonec se vyjasnilo. Oblíkla jsem si tedy plavky a šla chytat bronz na nebronzové části mého těla:D.

Den, kdy jsem dočetla Píseň ledu a ohně 21.6.2014

        Přeskočím ranní klasiku. Takže stojím 10 minut na standu a přichází bouřka, hell yeah, říkám si - zavřeme bazén. Jo, jenže ta paka amíci by v tom bazénu chtěli zůstat asi i kdyby se blížilo tornádo. Nějaký prudký deštík je jim u prdele a chudáci lifeguardi třepající kosu na stendech taky. Pěkně jsme si tedy promokli a pak náš pool manager Connor slavnostně zapískal ať všichni táhnout domů. Měli jsme tedy alespoň 3/4 hodinky pauzičku. Pak vydrželo zataženo snad do 16ti hodin, kdy se zároveň změnilo naše střídání z 15ti minutových breaků na 3/4 hodinové... to bylo něco pro mě!
         Konečně jsem dorazila zbývajících 100 stran Písně ledu a ohně respektive poslední díl Tanec s draky. Nebudu tady samozřejmě nic prozrazovat z děje knihy, protože mnoho z Vás je big fans této ságy. Nicméně.. je to náročné čtení. Těch postav je tam tolik, těch dějinných linií prolínajících se tam a sem, ... za ty tisíce stránek jsem si dokonce zvykla na úmrtí svých oblíbených postav:). Největší ránu jsem ale dostala na konci...
         Jelikož se dneska nic nedělo, vyfotila jsem Vám alespoň náš skromný příbytek. Je to apartmánový komplex s bazénem uprostřed (který jsem ale nevyfotila:d). Takže se kochejte. Papa

Sorry za rozmazanost

2. dveře zprava jsou naše. Pokoj 3310

V levém rohu spím já:)

Koupelna

Poznatek č. 11: Né, že by tady bylo až tak levno, ale Amíci mají tak nepoměrně vysoké platy (třeba vůči našim), že se prostě mají hej!

Day off vol. 2 - 20.6.2014

Probuzení nebylo příliš sladké, přišlo totiž příliš brzo. Už asi o půl 8 a s ohledem na to, že jsem šla spinkat asi v 11 mi to tedy nestačilo. Posnídala jsem klasiku a jala se chystat do práce... načež jsem četla vzkaz od Niki, že dnes se do práce nejde, že máme day off. Jala jsem se smutnit, spíš jsem si teda říkala, co bude sakra celý podělaný den dělat... Vymyslela jsem tedy, že zajedu konečně do toho sportu. Jmenuje se to Academy Sports + Outdoors a je to obrovské. Prodávají tam vše od zbraní po trenky na běhání. Bylo to tam cca 14 kiláků. Rozhodla jsem se však nejet po Highway 6 ale vzít "vnitřkem" - v zájmu mého života... Jak skvělé rozhodnutí jsem udělala jsem docenila poměrně brzy. Zhruba od poloviny cesty byly chodníky a kolem cest stromy (takže na mě nesvítilo sluníčko). Mohla jsem tedy v klidu pozorovat krásné okolí. V Academy jsem byla dobrou hodinku a půl a už sem si skoro brala jedny boty ale nějak sem vnitřně věděla, že to nejsou ony, takže jsem tam tak chodila okolo až na mě promluvila jedná paní. Řekla mi, že je trenérka a taky něco o botech a že ty, na které se dívám nejsou na běhání dobré. Prý mám jít do Houston Running Center... dokonce mi to ukázala na telefonu na mapě, kde to je. Takže jsem tam přišla, hodná paní prodavačka mi donesla 10 krabic s botama a zkoušela jsem. Vybrala jsem si jedny a hned se do nich zamilovala... jenže! nebyly v mé velikosti. Nicméně zavolali do Dallasu, kde botky v mé velikosti byly a ty mi do týdne příjdou.

To jsou ony.

Cestou zpátky jsem se zastavila v Subwaii, taky jsem si poseděla u jezírka, krásně si odpočala a byla happy. Zpátky jsem jela přes Palm Royal Blv, což je ulice milionářů (což jsem nevěděla, ale ty baráky mluvily za vše). Kolem celého bulváru vede buď na jedné nebo na druhé straně golfové hřiště, takže prostě síla. Kouknětě na odkaz jaké domečky tam můžete najít http://pamhughes.com/featured-listings/harmls/mls-99102983-5324_palm_royale_blvd_sugar_land_tx_77479/

Foto z google.com, příští středu pořídím své fotky.

Cesta byla úplně v pohodě. Na to, že jsem vyjela ve 12 odpo v tom největším hicu byla cesta naprosto v pohodě - jak tam tak i zpět. Jinak jsem cestou zpátky jednou blbě zabočila, takže jsem hodila kolo na trávu a koukala do mapy, kde mám jet. Zastavil u mě nějaký Američan a začal se ptát,jestli nepotřebuju nějak pomoc, jestli jsem ok nebo něco není kolu, jestli nepotřebuji odvést. Pověděla jsem mu, že je vše ok, jenom kde je Missouri City, tak mě nasměroval přesně tam, kde sem si myslela že mám jet a ještě než pořádně odjel volal na mě z okna, jestli nepotřebuji napít a vytahoval vodu. (Tohle není ojedinělý případ - podobná věc se stala i Severinovi.) Udělalo se mi dobře u srdce... Takže lidi, Ameriku si z Česka udělat nemůžeme, ale alespoň v tomhle směru by se mohl každý z nás polepšit. Trochu víc ohleduplnosti, pokory, úsměvu na rtech a nevidět za každým jen to špatné. A alespoň malý kousek světa bude lepší:). Doma jsem popapala, zajela si do H-E-Bu pro papír a teď píši tohle. Za chvíli jdu spát. Krásný večer:)

na Austin Parkway

Poznatek č. 9: Mají tady debilní, ale opravdu debilní míry. Tak třeba MÍLE. To je nějakých 1,6 km. Wtf?! K čemu je někomu takhle "ujetá" délka? Pak tu jsou ještě STOPY/FEETy (30,5CM), PALCE/INCHe (2,5cm) a váha.. No tak třeba LIBRA, což je cca půl kila a o GALONECH (3,785..l) ani nemluvím. Prostě děs běs a hrůza!

Poznatek č. 10: Za svůj bezmála 14ti denní pobyt jsem viděla pouze jednoho kouřícího Amíka a to ještě ne pořádně, neboť seděl v autě.

Day off 18.6.2014

Dnešní den začal malinkatým bolehlavem způsobeným včerejší malinkatou párty. Ta byla "nečekaně ukončena šerifem, že máme jít spát. Bylo nás venku asi 20, nicméně hluk jsem opravdu nedělali. ...ono se však ale není čemu divit, že nás vyhodil s ohledem na to, že si u bazénu jenom někdo zakouřil a šerif už tam byl.
Takže jsem ráno v 7 vstala a dala se na strastiplnou cestu na svém krutopřísném kolesu vstříc Sugar Landu po Higway 6. Jela jsem za kamarádem pro šek, abych jej mohla směnit a užívat si peněz, jež na něm byly vázány. Pro mě to děla 150 doláčů, juch. S Verčou a Ivon jsem si taky byly otevřít účet v Bank of America. Pro lidí do 23 let je to zadarmo, jinak 12 dolarů měsíčně, nebo si musíte udržovat hladinu peněz na účtě nad 1500 dolary, popřípadě Vám na účet musí zaměstnavatel nebo stát poslat alespoň 250 dolarů. Seděly jsme tam 2,5 hodiny.!.!.! Aaaa, ale máme účet, internet banking a všechno! Takže teď, dnes večer si konečně zakoupím to oné, abych si mohla nabíjet ntb svým oným:D Udělala jsem taky obrovský nákup v HEBu a pěkně mě nasrali, protože jsem si koupila pizzu v domění, že stojí 3 dolary a stála 6. Nicméně! byla výborná a obrovská. Amíci ze mě museli mít prdel jako prase, protože sem jela po Hwy a na svém vtipálkovském kole, s nabouchaným batohem a ještě jsem měla v držáku na board přidělaný sáček s pizzou. Prostě pretty cool! Dojela jsem vyčerpaná domů, dala si rychlou sprchu a volala s maminkou, s Ondráškem. Kolem 6pm jsem vyšly s děvčaty směr Kitty Hollow Park. Ano, čtete dobře. Šly jsme. Já chtěla jet, ale holky jít... fajn, nějak sem za těch pár dní zapomněla, jak zasraně je to daleko.

9.den na poolu v kuse 17.6.2014

Mí drazí přátelé, kamarádí, známí... drahá rodina. Dnes 9. den v práci jsem si myslela, že zhynu. Smradi jedni zhýralí, zasraní a drzí! Naprostá ignorace veškerých příkazů a rozkazů... řeknete bé a oni mé. Takže jsem tam vyčerpaně seděla, zírala a říkala si ať už to skončí. Protože zííítra máme volno!!! Jinak můj den začal zcela klasicky, dala jsem si ovesné vločky s jogurtem, banánem, oříšky od maminky a slunečnicovými semínky, bájo. Zavolala ségře, ségře a Ondráškovi.. no a pak 10 hodin na půlu. Vyfotila jsem pro Vás jeho okolí, ať víte kde pracuji. Bazén je otevřený cca 15 dnů. Staví tady tím stylem, že dovezou vzrostlé stromy a fláknou je do jámy, trávu sadí tak, že dovezou lány urostlé trávy a rozbalí je a je vysazeno. Fotky příkládám níže. Teď sedíme s holkama u bazénu, pijeme vínko a budeme jíme kuřata:D.

Den 7. aneb 16.6.

Sedím zde, na své nové posteli a přemítám o dni, jež právě končí... potkalo mě totiž tolika vzrušení, že jen stěží budu usínat. Vstávala jsem již v 6 hodin, ačkoli práci jsme dnes měli až na 12. K této zrůdnosti jsem se musela uchýlit z důvodu nezbytné cesty do Walmartu. Již tato cesta byla velmi vzrušující. Kromě toho, že jsem jela po 6ti proudovce, potkala jsem také 3 přejeté hady, srny (nebo co) pasoucí se u  zmíněné komunikace a také hromadu aut. Nicméně vejlet byl úspěšný! Koupila jsem si úžasnou nafukovací postel, deku, polštář, kolo, příbory, talíře...? (Večer jsem šla ještě nakoupit na grilování a na chuť a na jídlo a po dnešní akci mi zbyly 3 dolary:D) Hell yeah. Po 11 pro nás přijel Connor a jeli jsme do práce.. klasický nudný den (obohacený pouze o to, že Daeneris osedlala Drogona) se však zvrhnul v záchranu dvou zmítajících se obětí, jež zachránila pouze kvalita mnou prováděné práce. Jsem prostě zachránce životů, ...

...a už je to 7 dnů. 7 dnů jsem na druhé straně světa, bez svých přátel, bez rodiny, bez mé lásky. Už „jen“ 11 týdnů..

Den pátý 12.6.2014

Dnešní den byl...tak nudný. A asi jako většina těch co mě tady čeká. Ráno jsem vstala volal s Ondráškem, pak v 9.20 do práce, 20.20 jsem byla doma. Povečeřet, ještě jsem chytla na skype maminku a spát. Ach, jo.

Den čtvrtý 11.6.2014

Dneska jsme měli inservice training... Měli jsme s holkama řádné obavy, že se budeme muset potápět v deep water, ale ta sranda trvala jenom hodinku a do vody sem se dostala jednou. Amíci to fakt mají dost na háku... mít jejich angličtinu, tak jim to tam všechno řeknu a natřu, ale nemáme, takže jsem toho moc neříkala:D. Pak nás hodili domů, jako že dneska už nebude žádný job.

S ohledem na to, že jsem však holka mazaná, napsala jsem opět Larrymu, jestli někoho pro dnešní den nepotřebuje. Za 2 hodinky jsem byla na poolu na kterém se za celý den vystřídalo tak 80 lidí, byli jsme tam tři a žádný suprák. Přečetla jsem regulérních 200 stran Hry o trůny a byla náramně happy, jak se v Americe vydělávají money:). Ne, dělám si srandu.. ale zatím je to fajn. Klídek, pohoda. Jenom to ubytko by se už mohlo vyřešit.

Na to aby nás vzali, musíme mít my dva lidé, co tam oficiálně budeme bydlet třínásobek měsičního platu. Když paní na apartmánu vycházela z toho, že budeme mít 40 hodin týdně vycházelo to naprosto v pohodě, ale kráva na officu ji potvrdila 30 a nám napsala,že může potvrdit maximálně 35. No bezva, to že tam budou s náma dvě holky na tajňačku krávu asi nezajímá. No napsali jsme jí to, stejně jako do čech, jestli by to nemohli trochu popošprnout. Uvidíme. Krásnou dobrou noc.

Den třetí 10.6.2014

Dnes ráno jsem vstala s tím, že do práce teda ještě asi nepůjdu a bude sedět doma a čekat na mail z našeho budoucí ubytka. Ještě, že jsem se na tento plán vyprdla.. Napsala jsem panu suprákovi o němž jsem později zjistila, že není náš suprák a ten nás vzal do práce. Byli jsme tam od 11 hodin do půl 9, za 10doláčů na hoďku, krása. Práce rozhodně není namáhavá. Měli jsme bazén rozdělený na dvě části, v první části jsme byli na 2 standech po 15 minutách a pak 30 minut break, druhá část 3 standy po 15ti minutách a 45 minut break:D. Co k tomu říct? Zítra si beru knihu:)

Společnost je tady velmi multikulturní. Řekla bych, že běloši (ti co vypadají jako my) jsou snad minoritou. Můžete se zde setkat s prakticky každou světovou národností. Je tu obrovská spousta Indů, samozřejmě Afroameričané, mnoho Číňanů, Vietnamců, ... a všichni jsou milí. Tedy Ti co na Vás už promluví jsou velmi milí. Pár příkladů za všechny. Ve Walmartu vybaloval týpek vodu, tak sem tam tak zmateně stála, kterou že si mám vzít a pak mi došlo, že se to musí brát po baleních. Černoch se mě ptá, jakou  že chci vodu, a jak se mám a pak jestli ji chci hned. Tak říkám, že jo – po těch šesti kilácích sem byla fakt grogy – no tak se vzal, usmál se a donesel mi zdarma krásně vychlazenou butelku vodu. Američani jsou jiní. Skoro cizí člověk vás pozdraví a zeptá se, jak se máte a co děláte, odkud jste. Včera jsem potkala moc milého pana údržbáře a dnes naše sousedy, ale takhle se ptají i „cizejší“ lidé. Všichni se culí, jsou moc milí, ... Jedni z našich sousedů v ČR nejsou schopni ani pozdravit a to vedle sebe bydlíme dva roky. Tady v bytě se na vás usměje cizí člověk, představí vám sebe (svou rodinu) a řekne „nice to meet you“! V tomhle přístupu k ostatním lidem by si měli vzít Češi příklad.

Né, však z těch skoro pytlů ve kterých se zde prodávají chipsy, v tom, jak moc sladké nápoje jsou tu dostupné, ani v tom, že ve Walmartu jsou vozíčky, do kterých se dospělý člověk posadí a ono mu to jede. Na elektřinu. Samo! Domnívám se, že je to pro tlusťochy a důchodce ale prozatím jsem na tom viděla pouze tlusťochy:) Mějte se krásně! Zase se ozvu:)

                                                 Tak na tomhle poolu makáme:)

A takhle pakošácky vypadám:D

Den druhý 9.6.2014

Dnešní den byl klidnější, než-li měl být. Ráno sme měli training – vopáčko kurzu. Největším vzrůšem na něm byly dvě kachny, které místo toho aby se koupaly v jezeře vedle využívaly raději chlorovaný bazén. Žádné naše obavy se nenaplnily, nenaděli jsme prakticky nic. Pak jsem asi hodinu trajdala po walmartu abych si nakonec koupila potah na matraci – to jsem samozřejmě nevěděla, pan spolubydla mi tvrdil, že je to „paplon“. Hovno paplon. Povlak na matraci. Takže jsem ušla 6 kiláků tam a 6 zpátky v Houstonském vedru, kus v trávě a koupila hovno. A hnusný hamburg. Juchů.

Poznatky ze států.

Poznatek č. 1: Ptáci jsou zde útoční. – Čuchat ke květinám na stromech se nevyplácí.

Poznatek č. 2: Chodník může s přehledem končit v půli. – S ohledem na to, že naprostá většina amíků jezdí autem – no problem.  K nákupním střediskům kolikrát žádný chodník ani nevede.

Poznatke č. 3: Naleznete-li nějaký přechod pro chodce ještě nemáte vyhráno. Neznamená to totiž, že na něj navazuje chodník.

Poznatek č. 4: Při procházce Vás všichni zdraví. Ano, je to dáno tím, že zde chodí opravdu málo lidí.

Poznatek č. 5: Ve Walmartu je všechno.
Poznatek č. 6: Všechny Walmarty jsou daleko!!!
Poznatek č. 7: Americký rodinný balíček chipsů by nám stačil na párty.
Poznatek č. 8: Není všechno zlato co se třpytí a tak bych se nedivila, kdybych v guardroomu našla hovno.

mé první "pořádné" jídlo

neighourhood

...tohle nejde pochopit...

pool, kde sme měli inservice training

chápete to? aligátoři?:D

stromí plod

To aby ste mi věřili, že ty chodníky mají fakt tak debilní:)