Středeční probuzení bylo poněkud zklamáním. Po otevření
stanu jsme zjistili, že je počasí poměrně nic moc - všude byla mlha, bylo zataženo - ačkoli bylo tepleji, než den předtím. Nášcamping plac nebyl nic extra na pohodovou
snídaňku, naproti byla štěrkovna, kde už od brzkých ranních hodin kopal bagr, za
kopečkem mrtvý beránek... No nezbývalo nám, než vyrazit na nejbližší odpočívadlo. Krásně
jsme posnídali u lavičky s výhledem na jezero a na toaletě byla dokonce teplá voda, což některé z nás velmi potěšilo.
Pak jsme konečně vyrazili na parkoviště k Preikestolen. Celou
cestu jsme projížděli přes hustou mlhu, na parkovišti byla mlha a kus cestu k Preikestolen taky, ale čím víc
jsme se blížili vrcholku kazatelny, tím víc se mlha ztrácela a dávala prostor sluníčku.
Cesta tam měla celkem 4 km, některé úseky byly náročnější, jiné pak pohodovější, kde byly jezírka, potůčky a krásné výhledy na okolní krajinu. V průvodci psali, že stezku ujdeme za 2 hoďky - my to stihli za 1,5.
Výhled byl opravdu úctyhodný, místo modroučké vody ve fjordu jsme však viděli jen
bílou hustou mlhu, která byla jako peřinka. Bylo chytré vyjít brzy, protože tam
ještě nebylo mnoho lidu a i na fotku s Preikestolen jsme nemuseli vůbec čekat.
Hodili jsme si pár póziček s krajinkou v pozadí a namířili jsme zpět dolu.
Cestou zpět jsme potkávali zástupy lidi a snažili se mezi nimi kličkovat, chválíc se, jak jsme to vymňoukli, že jsme vyšli dříve a
nemuseli jít s tím pomalým davem.
Později jsme se zastavili v obchodě Kiwi, kde jsme
koupili nutné a pokochali jsme se vysokými cenami. Potom už jsme jeli směrem na
Trolltungu a asi 80 km před jsme našli krásné místo na camping a rybaření v
cípu fjordu.
David vytáhl náčiní a začal chytat, nicméně se nedařilo. V místě zvaném Hylen stala pouze
vodní elektrárna a dům starého pána. Jelikož jsme nevěděli jestli mu bude vadit, že tam kempujeme, tak jsme se šli zeptat a hned se optali i na rybaření na straně
jeho pozemku. S ničím neměl problém a tak jsme vytáhli stany a naše pohodové
odpoledne se sluncem prosvícenym fjordem mohlo pokračovat. Davča se snažil celé
odpoledne a i večer potom, co už jsme všichni ulehli ke spánku, avšak hvězdy mu nakloněny nebyly. Spát jsme šli už kolem půl deváté abychom mohli vstát co
nejdříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat