Vstali jsme o půl sedmé, sbalili jsme se a vydali se směrem
na Kjerag. Po hodině a půl jízdy jsme si přistavili u pumpy, načepovali vodu,
udělali vajíčka na tvrdo, dali sme si ovesné vločky a plní energie sme se
konečně vydali přímo do cílové destinace...
Nebo jsme si to spíše mysleli, neboť jsme zřeli krásný vodopád, kde jsme si načepovali vodu a v jezeře pod jsme se vykoupali. Je to naprosto úžasný
pocit koupat se v průzračně čisté vodě z horského potoka, pít z něj. Všude
okolo ta nádherná norská krajina, která je sice ohromně bohatá na kameny a
skaliska, ale taky zároveň na veškerou zeleň - od mechů až po stromy. Úplně si
užívám ty pohledy, ta panoramata, ačkoli mnohé z nich jsou z auta, vím, že k
roadtripu to prostě patří. Živě si vybavuju, jaký jsem měla pocit v Maroku, když
sme projížděli pohoří Atlas. Byly to kopce, hory z písku a kamene a ačkoli to
bylo krásné, nějak sem cítila, že moje srdce k tomu blízko nemělo. Tady to je
úplně jiné... tady bych mohla strávit roky!
No nicméně dojeli sme na Kjerag a
dali sme se na výšlap. Byl to docela zahul jako musím říct! Vylezli jsme kamenný
krpál velký jako blázen, který byl natolik prudký, že sme se museli přidržovat
řetězů.
Jen co sme jej zdolali, hned jsme jej scházeli do přenádherného
údolíčka (kde sme se napili z potoka) abychom lezli na další krpál. To s řetězy
se opakovalo ještě nekolikrát, to se scházením a pak vycházením kopců taky. No a pak cestou zpět, samozřejmě. Krajina byla šutrovitá, jako by vzniklá z jednoho obrovského kamene posázeného tisíci dalších.
No a Kjeragbolten je vlastně to samé... obrovský šutr zaseknutý
mezi dvěmi skálami, pod kterým dlouho nic není (jen strach, panika a jistota smrti v případě pádu). Na první pohled sem si říkala v
pohodě, tam vlezu, na pohled dolů se mi začalo dělat divně a nevlezla sem tam:D
Davča s Anetkou ale byli o poznání odvážnější:) David tam div neudělal holubičku. Kdyby uměl piruetku, jistě by si ji tam střihnul.
Takže sme se pofotili a vydali se zpět. Po výšlapu sme byli zpocení, takže sme si přistavili u dalšího jezírka a radostně se vykoupali. Pak už nás čekal jet trajektík a hledání noclehu.
Žádné komentáře:
Okomentovat