Break the silence

A je to tu. Znova a zase. Další balení... Další letiště, lety a letadla. A s dalším cestováním je tu i další blogování!
Uběhlo to neuvěřitelně rychle a můžu vlastně říct, že již minulý rok jsem si podala přihlášku na tento - snad báječný - projekt. Na Vánoce mi přišel e-mail, že mě berou, a zítra o tomhle čase již budu v Turecku, v Elazigu. Tisíce kilometrů od domova . Znova a zase. Vždyť je to zábava!

Hlavním tématem Break the silence je domácí násilí, což mě ukrutně zajímá. Motivy, důvody, příčiny, typický profil násilníka i oběti, proč, kdy, kde nejčastěji, co je spouštěč, je sklon k násilí vrozený a je sklon trpět vrozený taktéž? Inu věřím, že najdu odpověď alespoň na některé z těchto otázek. Btw. denní rozpis programu tady dávat nebudu, protože je to samá pauza na kafe a na oběd,  a to by ste mi příliš záviděli a to nechci...

Včerejší den byl tak trochu náročný, řekněme. Vstávala jsem ve 4 ráno a v 9.30 už jsem v Brně nastupovala do busu směrem Vídeň, kde jsem se taky potkala se svými spolucestovatelkami Klárou a Adélou.
Z Vídně (kde jsme shodou okolností potkaly dalšího účastníka BdS) nás čekal let do tureckého Istambulu, ze kterého jsme měli pokračovat do cílové destinace Elazig. Záměrně píšu měli pokračovat, neboť náš první let byl zpožděný, takže jsme ten druhý nestihli (i přes značnou snahu). Nicméne Pegasus - letecká společnost s níž jsme letěli byla na danou událost vyborně připravená! Do dvou hodin sme byli i s transferem ve 4* hotelu, a do dvou a půl hodin sme seděli u večeře.
Odpustit tak zpoždění a na něj navazující mirný stresík tak nebylo tak náročné:)
Mezitím v Elazigu můj světoběžnický kufr barvy červánků jež haluzácky stihnul letadlo přijal péči zbytku českého týmu. Asi jim svým nezávislým, avšak zcela osamoceným ježděním na páse připadal něčím podezřelý.
Takže všechno ok, vesmír v rovnováze, teď už jen počkat co přinese dnešní den, první setkání s lidmi na projektu, s Elazigem.