Stopem do Doňana NP!

Jak jste se mohli dozvědět v předešlém příspěvku, první pokus o cestu do Matalascanas nevyšel. My se však našeho "snu" nevzdaly a následující sobotu to tohoto městečka vyrazily znovu. Počasí nám pro tentokrát přálo o trochu více, slečna Koláčková již věděla, jak se dostat na startovní čárů, takže našemu brzkému startu (10h) nic nebránilo.

Helva - Matalascanas a zpět. 100km a kousek.

V Mazagonu. 

Postavily jsme se tedy na stejné místo jako předešlý týden, vytasily ceduli z onoho týdne a daly se do práce. Během 10ti minut nám zastavilo auto! Jupí, téměř sme nevěřily, že se jedná o skutečnost. Jeli v něm dva muži, přičemž rozhovor jsme vedly s Enniem, který se nám představil jako učitel daňového práva z Itálie. Po 15ti minutách nás vysadili v Mazagonu, kde jsme začaly stopovat na zbývajících 30km do cílové destinace. Trvalo nám to hodinu a půl! Už sme téměř přicházely o iluze! Ale nakonec nám zastavil asi 50ti letý pán, jehož rodina má v Matalascanas restauraci a hotel. Neuměl ani ň anglicky a my dost špatně španělsky, ale i tak jsme se dorozuměli a pán nám vysvětlit, že do parku se jen tak nedostaneme, že si to musíme předem objednat (wtf?). Zavezl nás tedy do turistického centra, kde sme se dozvěděly to samé, plus to, že se z toho místa můžeme projít dva "traily" v celkové délce 10 km. Takže jsme si daly sváču... a po 20ti minutách zjistily, že jsme mega doštípané od komárů. 

Vydaly jsme se proto raději na cestu, prošly jsme první trail (2km:D) a zjistily, že tam vlastně nic není:D Doňana je celá obehnaná plotem, nad cestami vedou koridory a to všechno pro rysa iberského, který v parku žije. Neviděly jsme ani jednoho, ale zato jsme potkaly spoustu komárů a těch ptáčků, co žijou i v Huelvě. Vydaly jsme se tedy na druhý trail a zjistily jsme, že je stejně o ničem, jako ten první :D a vycházku ukončily. To už se s námi setkal i Janin a Kamčin známý, jehož potkaly o pár dní dříve - Daniel. Daniel je ten typ člověka, se kterým se skoro nechcete bavit, protože je tak šíleně hodný, že ve Vás neustále evokuje pocit, že mu něco dlužíte. Když se dozvěděl, že do Matalascanas jedeme stopem, chtěl nás tam po jedné dovézt na motorce... Při východu z parku jsme taky potkaly naše známé pedagogy, kteří nás vzali do Mazagonu. Posmáli sme se s nimi tomu, že všichni rysové v parku jsou vlastně převlečení Španělé a celá existence parku je pouhou snahou španělské vlády o vytažení této země z ekonomické krize.

Tak sme se alespoň vyfotily s malbou rysa u záchodů:D

Bylo něco kolem dvou hodin a my se rozhodly, že nejlepší volbou bude cesta domů. Mladý pár z Barcelony nás tedy jejich dodávkou, ze které jsme si dělaly legraci, že je dobrá na mrtvoly hodil z parku přímo do Matalascanas, kde jsme se malinko prošli.

 No a pak už jsme se jaly stopovat do Huelvy. Jezdilo tam opravdu, opravdu málo aut, takže jsme se divily, že nám po pouhé půlhodině vůbec někdo zastavil. Byli to dva sourozenci z Ruska. Do Španělska přijeli pouze před několika dny a to za účelem návštěvy konference o biologii/ekologií a další den se vraceli domů. Zavezli nás nedaleko od našeho domu a my byly šťastné, že vše dobře dopadlo a my jsme doma:).

Moje první stopovací zkušenost tedy byla příjemná. Potkali jsme samé cool, přátelské a milé lidi, a viděli jsme kousek dál za hranice naší drahé Huelvy. Navštívit Doňanu bude lepší asi o pár měsíců později, a to až se laguny a říčky v parku naplní vodou a park získá druhý dech. Vybavit se na návštěvu repelentem považuju za nezbytnost.