Minulý týden jsme se s holkama (Janča a Kamča) rozhodly pro návštěvu ne
příliš vzáleného Doňana NP. Plánovaly jsme to celý týden, přičemž přípravy bylo
opravdu ostré. Znamená to, že obsahovaly
zjištění spojů do Matalascaňas, jež nás příliš nepotěšily, neboť jediný bus tam
jede v 8 ráno a jediný bus zpět jede 6:45 ráno, což je jaksi trochu
k ničemu a navíc jedna cesta stojí 4E. Rozhodly jsme se proto pro
stopování a domluvily jsme se, že v 8:00 vyrazíme od muzea. Nakonec sme se
kvůli problémům s počasím rozhodly přesunout náš start na 8:50, nicméně
s ohledem na opětovné zabloudění Kamči v Huelvě sme se setkaly zhruba
po půl desáté. Vydaly jsme se tak na ono místo, kde jsme měly stopovat. Po
cestě jsme ještě na papundekl, který Kamča urvala z obalu nějakého
zařízení, jež našla doma, napsaly zvučné „MATALASCANAS“. Zhruba po desáte jsme
konečně začaly s akcí „hitchhiking“. Yeah, fakt sme si to užívaly, auta
kolem nás projížděla, my se smály, tasily tabuli, vítr ve vlasech, víte jak,
feeling naprosté svobody! Pak se nám začalo zdát, že vítr ve vlasech je příliš
silný, pak sme zjistily, že se nám to nezdá. No a pak sme zjistily, že prší, přičemž
během dvou sekund začalo chcát jako prase a my se běžely schovat pod něco jako
dvoupatrové molo, pod které ale chcalo(!) taky. Začaly sme se smát a nadávat,
respektive já. Nemám totiž ráda, když mi něco kazí plány a sakra tohle bylo od
počasí fakt trapné. Následujících pár hodin sme strávily bloumáním po Huelvě,
až sme cestu zakončily u nás doma. K večeru už jsme roupama neměly co
dělat, tak sme začaly cvičit. No a jak sme byly u těch zdravých věcí, Kamču
napadlo, co takhle den bez jídla. A jelikož to bylo v sobotu a do pondělí
(na které jsme se domluvily) to bylo daleko, rozhodly jsme se, že to zkusíme.
No a jaké to je držet hladovku? Musím uznat, že tak hrozné
to zas není. Je to čistě psychická záležitost podle mého. Ano, máte hlad, ale
dost důležitý je taky fakt, že jste prostě zvyklí jíst. Jíst kdykoli máte chuť,
kdykoli máte hlad. Ten pocit hladu opravdu není tak hrozný jak jsem čekala.
Jasně že máte hlad, ale předpokládala jsem, že budu mít křeče v břiše a
podobně, ale nic takového se nestalo. Nicméně sem celý den byla negativně
naladěná a smutná:D. Fyzicky nepříjemný pocit jsem zažívala až další den ráno, to
mi nebylo moc dobře, ale celkově bych
hladovku ohodnotila kladně. Nevím však, na kolik pozitivní efekt má, či ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat