potrava!

Tak mě tak napadlo, že by Vás možná zajímalo, co tady jím. Bohužel si s ohledem na výši stipendia nemohu příliš vyskakovat, a tak musím stravování zabezpečovat v kuchyni prostřednictvím plodů své tvůrčí mysli. Ještě před 14ti dny jsem to nazývala "poloviční jídla" teď už jsem se buď zdokonalila natolik, že mi to víc chutná, nebo jsem si zvykla.

Vždy když se ocitnu na delší dobu z domu a musím si stravu zabezpečovat sama, myslím na svého drahého šéf kuchaře tátu, který neohroženě den co den vyvařuje a potýká se s věčným dilematem "Co budu dnes vařit" a s věčnou nespokojeností nás strávníků. Myslívám také na drahou maminku, která ještě neohroženěji přes nástrahy počasí i klimatu vyráží v pravidelných intervalech obhospodařovávat onu část úrodné zeminy za naším domem, díky kteréž jsme největšími konzumenty biopotravin minimálně na horní Hati.

Cizrna v naprosto boží rajčatové omáčce. 

Hranolky jsem tu měla zatím jen jednou, fakt!

A moje snídaně. 

Neříkejte tátovi co jsem to objevila. Cizrna. Nová láska! :D

No jasně, moje milované pesto, rajčátka (ty jsou tady opravdu sváteční záležitostí, neboť se nestává moc často, že by byly dostupné v ceně pod jedno E, většinou 1,6E/kg a víc) a mozarella!

Sváča na stopovačce. 

Sem tam si tady taky dopřávám. Zákusek. S ohledem na to, že takový kousek ale stojí cca 1,5 - 2 E, není to příliš často. 

Nejčastěji jím něco jako toto. Zeleninu co najdu smíchanou s rýží/kuskusem a tuňák. 

Můj dnešní nákup. Vše za 12E. 

Tapas de pizza aneb málem jsme se zvencly smíchy...

S ohledem na to, že hřích tohohle typu stojí 2E, nemohu si jej dopřávat příliš často. Vskutku dietní země.

Tohle se tady servíruje ke kávě. Topinka s různými druhy paštik, či pomázánek či co to je. Na téhle topince je jakýsi rajčatový protlak.

Nedělní siesta v 100montaditos. Bagetečky a snacky za 1e. Hrozná prasárna. Už tam nejdu! :D

Šla jsem domů s jasnou představou talíře, na kterém se budou vyjímat tři volská oka, vedle nich bude něžně ležet na homadce brokolice a další hromádka bude tvořena bramborami. Pánev je ale bez teflonu a z důvodu úspor vařím brokolici s bramborami dohromady... ale dobré to bylo stejně:P

Stopem do Doňana NP!

Jak jste se mohli dozvědět v předešlém příspěvku, první pokus o cestu do Matalascanas nevyšel. My se však našeho "snu" nevzdaly a následující sobotu to tohoto městečka vyrazily znovu. Počasí nám pro tentokrát přálo o trochu více, slečna Koláčková již věděla, jak se dostat na startovní čárů, takže našemu brzkému startu (10h) nic nebránilo.

Helva - Matalascanas a zpět. 100km a kousek.

V Mazagonu. 

Postavily jsme se tedy na stejné místo jako předešlý týden, vytasily ceduli z onoho týdne a daly se do práce. Během 10ti minut nám zastavilo auto! Jupí, téměř sme nevěřily, že se jedná o skutečnost. Jeli v něm dva muži, přičemž rozhovor jsme vedly s Enniem, který se nám představil jako učitel daňového práva z Itálie. Po 15ti minutách nás vysadili v Mazagonu, kde jsme začaly stopovat na zbývajících 30km do cílové destinace. Trvalo nám to hodinu a půl! Už sme téměř přicházely o iluze! Ale nakonec nám zastavil asi 50ti letý pán, jehož rodina má v Matalascanas restauraci a hotel. Neuměl ani ň anglicky a my dost špatně španělsky, ale i tak jsme se dorozuměli a pán nám vysvětlit, že do parku se jen tak nedostaneme, že si to musíme předem objednat (wtf?). Zavezl nás tedy do turistického centra, kde sme se dozvěděly to samé, plus to, že se z toho místa můžeme projít dva "traily" v celkové délce 10 km. Takže jsme si daly sváču... a po 20ti minutách zjistily, že jsme mega doštípané od komárů. 

Vydaly jsme se proto raději na cestu, prošly jsme první trail (2km:D) a zjistily, že tam vlastně nic není:D Doňana je celá obehnaná plotem, nad cestami vedou koridory a to všechno pro rysa iberského, který v parku žije. Neviděly jsme ani jednoho, ale zato jsme potkaly spoustu komárů a těch ptáčků, co žijou i v Huelvě. Vydaly jsme se tedy na druhý trail a zjistily jsme, že je stejně o ničem, jako ten první :D a vycházku ukončily. To už se s námi setkal i Janin a Kamčin známý, jehož potkaly o pár dní dříve - Daniel. Daniel je ten typ člověka, se kterým se skoro nechcete bavit, protože je tak šíleně hodný, že ve Vás neustále evokuje pocit, že mu něco dlužíte. Když se dozvěděl, že do Matalascanas jedeme stopem, chtěl nás tam po jedné dovézt na motorce... Při východu z parku jsme taky potkaly naše známé pedagogy, kteří nás vzali do Mazagonu. Posmáli sme se s nimi tomu, že všichni rysové v parku jsou vlastně převlečení Španělé a celá existence parku je pouhou snahou španělské vlády o vytažení této země z ekonomické krize.

Tak sme se alespoň vyfotily s malbou rysa u záchodů:D

Bylo něco kolem dvou hodin a my se rozhodly, že nejlepší volbou bude cesta domů. Mladý pár z Barcelony nás tedy jejich dodávkou, ze které jsme si dělaly legraci, že je dobrá na mrtvoly hodil z parku přímo do Matalascanas, kde jsme se malinko prošli.

 No a pak už jsme se jaly stopovat do Huelvy. Jezdilo tam opravdu, opravdu málo aut, takže jsme se divily, že nám po pouhé půlhodině vůbec někdo zastavil. Byli to dva sourozenci z Ruska. Do Španělska přijeli pouze před několika dny a to za účelem návštěvy konference o biologii/ekologií a další den se vraceli domů. Zavezli nás nedaleko od našeho domu a my byly šťastné, že vše dobře dopadlo a my jsme doma:).

Moje první stopovací zkušenost tedy byla příjemná. Potkali jsme samé cool, přátelské a milé lidi, a viděli jsme kousek dál za hranice naší drahé Huelvy. Navštívit Doňanu bude lepší asi o pár měsíců později, a to až se laguny a říčky v parku naplní vodou a park získá druhý dech. Vybavit se na návštěvu repelentem považuju za nezbytnost.  

Jak souvisí hladovka se stopováním?

Minulý týden jsme se s holkama (Janča a Kamča) rozhodly pro návštěvu ne příliš vzáleného Doňana NP. Plánovaly jsme to celý týden, přičemž přípravy bylo opravdu ostré.  Znamená to, že obsahovaly zjištění spojů do Matalascaňas, jež nás příliš nepotěšily, neboť jediný bus tam jede v 8 ráno a jediný bus zpět jede 6:45 ráno, což je jaksi trochu k ničemu a navíc jedna cesta stojí 4E. Rozhodly jsme se proto pro stopování a domluvily jsme se, že v 8:00 vyrazíme od muzea. Nakonec sme se kvůli problémům s počasím rozhodly přesunout náš start na 8:50, nicméně s ohledem na opětovné zabloudění Kamči v Huelvě sme se setkaly zhruba po půl desáté. Vydaly jsme se tak na ono místo, kde jsme měly stopovat. Po cestě jsme ještě na papundekl, který Kamča urvala z obalu nějakého zařízení, jež našla doma, napsaly zvučné „MATALASCANAS“. Zhruba po desáte jsme konečně začaly s akcí „hitchhiking“. Yeah, fakt sme si to užívaly, auta kolem nás projížděla, my se smály, tasily tabuli, vítr ve vlasech, víte jak, feeling naprosté svobody! Pak se nám začalo zdát, že vítr ve vlasech je příliš silný, pak sme zjistily, že se nám to nezdá. No a pak sme zjistily, že prší, přičemž během dvou sekund začalo chcát jako prase a my se běžely schovat pod něco jako dvoupatrové molo, pod které ale chcalo(!) taky. Začaly sme se smát a nadávat, respektive já. Nemám totiž ráda, když mi něco kazí plány a sakra tohle bylo od počasí fakt trapné. Následujících pár hodin sme strávily bloumáním po Huelvě, až sme cestu zakončily u nás doma. K večeru už jsme roupama neměly co dělat, tak sme začaly cvičit. No a jak sme byly u těch zdravých věcí, Kamču napadlo, co takhle den bez jídla. A jelikož to bylo v sobotu a do pondělí (na které jsme se domluvily) to bylo daleko, rozhodly jsme se, že to zkusíme.

No a jaké to je držet hladovku? Musím uznat, že tak hrozné to zas není. Je to čistě psychická záležitost podle mého. Ano, máte hlad, ale dost důležitý je taky fakt, že jste prostě zvyklí jíst. Jíst kdykoli máte chuť, kdykoli máte hlad. Ten pocit hladu opravdu není tak hrozný jak jsem čekala. Jasně že máte hlad, ale předpokládala jsem, že budu mít křeče v břiše a podobně, ale nic takového se nestalo. Nicméně sem celý den byla negativně naladěná a smutná:D. Fyzicky nepříjemný pocit jsem zažívala až další den ráno, to mi nebylo moc dobře, ale  celkově bych hladovku ohodnotila kladně. Nevím však, na kolik pozitivní efekt má, či ne. 

Jak se žije v Huelvě?

Huelva je úžasné město, město stvořené pro rodinný a párty život, město pro lidi. Huelva není tak krásná jako ta „typická španělská“ města, která všichni známe, není příliš historicky založená, ale to mi rozhodně nevadí. Pro mě je to jedinná Huelva na světě, jedinné město, ve kterém trávím těhle pár měsíců, takže pro mě je úžasná. Nemusím alespoň denně bojovat s davy turistů kdekoli.

Co mi rozhodně dělá radost je množství různých parků v Huelvě. Rozhodně největší z nich je park Moret, který můžete vidět na obrázku. Je tam naprosto neuvěřitelné množství různých a různými způsoby propletených cestiček vedoucích do kopce, z kopce a určených pro pěší i cyklisty. V parku je taky několik piknikových míst s grily a stoly (jako v Američce). V parku jsou samozřejmě místa určená pro děti – tedy prolízačky, a taky něco pro dospěláky toužící po svalstvu -  nicméně nic extra to není. Já většinou nějakým stylem park přeběhnu a vyběhnu zhruba u Mandaly, kde je naprosto boží výhled na západ slunce.

I vyžití pro všechny sk8tery Huelvy tady najdete:)

Ehm, tak tak zelený jsem Moret ještě neviděla, ale to příjde! Dneska se mi zdálo, že už se začíná travička trošinku zelenat...

Po cestě do parku musíte přeběhnou takovou hlavní huelvskou třídu s název Avenida Andalucia a ta nabízí další sportovní vyžití. Mezi oběmi proudy silnice se totiž postupně v její celé délce nachází hřiště pro děti (na fotbal!), koncertní pódium, pruh pro běžce, několik kaváren a zhruba 5 různých fontán a pár soch. Jo, tady je vymyšleno všechno. No a jelikož myslím, že fotky mluví za všechno:

Kromě toho v Huelvě najdete i několik menších parků, které jsou velké jako fotbalové hřiště, nebo taky jako hřiští 6. Vlastně kamkoli kam jdete, potkáte nějaký park - menší, větší, pro psy, pro lidi... Díkybohu jsou v nich všude lavičky, protože s ohledem na to, jaké množství psů se tu pohybuje a jak nízké je povědomí Španělů o sbírání psích exkrementů, položit sebe na deku a deku na zem by byl nestoudný hovnem zavánějící prohřešek. A to beze srandy. Víte jak si sem tam někdo postěžuje, že je po zimě vždycky všude spousta psích hoven? No tak tady je to tak pořád. Rozhodně bych si nepřála vidět to tu po zimě:D.

O škole

Už jsem tady více než-li 14 dní. Utíká to sakra že rychle a to i přes to, že jsme prvních 14 dnů prakticky nic nedělali a náš život zpestřovaly maximálně tak nic neděláním na pláží. Časy se však mění, po víkendu nám začala škola a spolu sní se i pokazilo počasí. Pršelo!!! Musela jsem dokonce z jednoho kampusu do druhého jet busem, a to i přes můj odpor k tomuto dopravnímu prostředku, jež je zcela zřejmě způsoben nekřesťanskou sumou, kterou si účtují za jakoukoli vzdálenost, tj. 1,10 E!

Jak jsem tedy zmínila výše, školu nemám jen na jednou místě, nýbrž na dvou. Ekonomická fakulta je umístěna na náměstí La Merced (ten menší obdelníček nalevo) ostatní fakulty vč. té, kde jsou vyučovány jazyky sídlí na místě zvaném El Carmen (ten větší obdelník napravo). Já bydlím zhruba uprostřed v oblasti jménem Isla Chica a můj pokojík je umístěn v růžovém obdelníku.
Na La Merced to máme 20minut což je 1,7 km a na El Carmen 2,2km. Včera jsem šla do školy 4x, což znamená, že jsem šla i ze školy 4x, což znamená, že jsem za takové obyčejné úterý nachodila 15,6 km jen za cestu do školy. Docela síla.. :D

Kampus i ekonomická fakulta jsou moc pěkné, především teda ta eko. fakulta u které se nedokážu vyhnout srovnání s naší ekonomickou fakultou... Nachází se totiž v takové krásné starodávné budově, která podporuje můzy a rozhodně i ekonomické myšlení.
Předmětů mám asi nejvíc, že všech erasmáků:D a to celkově 9. Můj rozvrh vypadá cca takto:

Píšu cca, protože je ho ještě třeba trochu dodělat, jestli se mi bude chtít. Takže celkem nic moc, řekla bych. Co musím na každý pád udělat je Seminar of quantitative..., Financial Econometrics, World economy a Inter. Macroeconomy. Podle situace uvidím, zda ještě udělám Planning nebo ten páteční předmět. Tyhle předměty totiž mám jen tak navíc, dá se říci. Pro případ, že bych některý z těch 4 prvních neudělala. Jazyky jsem si nabrala zcela dobrovolně a nedostanu za ně ani jeden jediný kredit, nicméně jsem tady proto, abych si v angličtině mákla, takže tak. 

Jinak jsme zatím měla větší polovinu z těchto předmětů a zdají se být "zatím v klidu", nicméně setkání s Ekonometri, Seminářem a Sociologií je stále předemnou:)

La Merced vypadá takto:

El Carmen pak cca takto: