Už je tomu rok, co mé drahé starší sestry, má maminka a Ondrášek jali se mě navštíviti v zemí neomezených možností, aby semnou část této nebeský krásné země procestovali.
Uteklo to jako voda. Ony tři týdny cestování i ten rok po něm. Stala se ze mě bakalářka, hosteska, milovnice běhu a taky blondýna. No a teď se ze mě stane ještě tak trochu Španělka. Espaňolská uragánka v plné síle asi pěti španělských slov,jež s přeháněním znám. Za 12 dnů na několik měsíců opouštím opět jistotu rodinného krbu, teplo sdíleného lože, opatrného pití vina, modrou tylovou sukni a díky Bohu taky právě přicházející podzim. Z neznámých důvodu mám nyní celé nitro plné obav z oné nadcházející zkušenosti. Ještě živě vzpomínám na svůj první americký týden - stesk po domově, příteli, nejistota ubytování, místo matrace ručník, ptačí útok - a nedokážu si uvědomit, že ty nadcházející tři měsíce pak byly naprosto úžasné.
Ještě že někde hluboko uvnitř dobře vím, že to bude mega boží a tak do toho jdu, protože bych si to jednou vyčítala (ne za dlouho), protože nejsem houska a protože chci konečně běhat vůkol pláže!
Takže 19.9. mě čeká let z Katovic do Paříže a z Paříže do portugalského Fara, že které se pak spolujízdou nebo busem dostaneme do cílové destinace s názvem Huelva!
Ta "tečka" u portugalských hranic. |
Budete-li tak hodní, vzpomeňte si v mém prvním týdnu na mě, pošlete mi myslí trochu síly (neboť začátky jsou vždycky těžké) a já se budu na oplátku snažit přimět slunce, aby Vám darovalo ještě trochu svých paprsků...
Tímto úvodním článkem bych Vám ráda dala na vědomí, že se opět blíží období občasných postů na blogu a co já vím, možná dodám i články o letních prodloužených víkendech mimo domov:).
Žádné komentáře:
Okomentovat