pátek 3. října 2014

Den 21 Lobos Point – BIG SUR: Pfeiffer beach – State Park Julia Pfeiffer a McWay Fall

Point Lobos je státní přírodní rezervace. Platí se za vjezd automobilu - mám ten dojem 10 dolarů, ale v případě, že nechcete parkovat v parku, vstup je zdarma. Bohužel nám poslední den počasí příliš nepřálo a tak nám po vystoupení z auta byla poměrně kosička. Nebe bylo zachmuřené, vítr foukal a celkově to vypadalo tak pesimisticky - asi jako v ČR (:D), nicméně tady byly alespoň mraky, ne jen obrovská šedá masa, takže prostor pro doufání v lepší zítřky stále byl. Point Lobos se rozkládá na malém poloostrově a ochraňuje jeho faunu, flóru a ty nádherné útesy, které můžete vidět na většině fotek.








Pfeiffer Beach je krásná pláž, která je dalším state parkem, takže se k ní musí platit parkovné. Leží dál od míst, kde můžete volně zaparkovat, takže se placení nevyhnete. Nicméně 10 doláčů není moc... Jen je škoda, že ke konci září je v Kalifornii už dost "zima" takže na koupání to moc není. 






Cesta ze San Francisca do Los Angeles je moc nádherná. Serpentýny, zatáčky ale především nádherné výhledy, přenádherné pláže, prostě místa, kde chce být. 





Poslední místečko našeho 3 týdenního putování opravdu stálo za to. Pláž Julia Pfeiffer Parku. Nádherná, přenádherná pláž, na kterou ještě jako bonus padá vodopád. To prostě chcete vidět. Na pláž se bohužel nebo bohudík nesmí. Bohužel, protože bychom tam určitě chtěli a bohudík, protože by tam s námi stejně byly další stovky lidí. 








Den 20 Santa Cruz - Sea Cliff - Monterey

Brzy z rána, k raníčku, měli jsme s Ondrou audienci v jednom rezidenčním pokojíčku. Navštívili jsme totiž dům/residenci samotného honorárního konzula ČR pro San Francisco a byly nám vydány naše nádherné náhradní pasy. Jak veselé. Podepsali jsme 4 lejstra, obkoukli vilu pana Pivnicky, který ač je právníkem s českým jménem a českými kořeny, neřekne ani prd česky a fičeli jsme zpátky do Santa Cruz, ze kterého jsme ráno vyjeli. V Santa Cruz se nachází „vyhlášený“ zábavní park, který shodou okolností leží hned vedle pláže.




Najdete tam několik horských drah, zmrzlinky, kafíčka a další "carousel(y)". My vyzkoušeli horskou dráhu ze 30. let a pokračovali jsme dál, neboť minutky z parkovného prchaly a ceny v zábavním parku u pláže zas nejsou tak zábavné, jak by se mohlo zdát.




Na Sea Cliff jsme jeli.. ani nevím proč. Prostě jsme se asi rozhodli. Nevím z jakého důvodu, ale daná pláž je State Park. Takže za vjezd autem na parkoviště v parku je požadován poplatek kolem 10 dolarů. Nicméně když tam jdete pěšky, tak neplatíte nic. Takže jsme šli pěšky. Samozřejmě. Už když jsme se dostali na schody, které k pláží vedli, pocítili jsme nehorázný smrad.




Ondra začal spřádat teorie o tom, že pod schody zcela jistě leží mrtvý bezďák nebo tam bydlí, nebo něco podobného - nicméně nebylo tomu tak. Tento neskutečný smrad se linul z lodě, jež je už desítky let ukotvena u místního mola. Loď byla postavena na konci druhé světové války, jak jinak než-li pro vojenské účely. S ohledem na to, že se však válka blížila ke konci, byla tato prodána jedné firmě pro její soukromé účely. Společnost loď natrvalo zakotvila (vjela s ní na mělčinu) ve městečku Aptos a přistavila k lodi molo. Loď měla být využívána jako taneční molo, restaurace, kavárnička a taky se tak stalo. Nicméně netrvalo dlouho, společnost zkrachovala a loď se stala útočištěm pro stovky ptáků. Jež na ni .. kakají. Takže tohle k tomu smradu. Pláž byla pěkná, ale rozhodně ne krásná a k tomu ten neskutečný smrad ... Šli jsme na druhou stranu než kde foukal vítr, takže to bylo trochu lepší, ale i tak ... upřímně, znovu bych tam nemusila. 






Další naší zastávkou bylo městečko Monterey, jež bylo založeno španělskými osadníky (mám ten dojem) a které bylo jistou dobu také hlavním městem Kalifornie. Na místním molu - Fisherman Wharf - jsme prolezli krámky a dokonce z něj pozorovali lachtany a bobra plavajícího na zádech jak si v tlapkách si rozbíjí mušli či co.
 Pak jsme si prošli historické centrum tohoto městečka, ve kterém je dochována spousta historických budou. Musím říct, že město fakt žilo. Narazili jsme obrovskou španělskou svatbu, pak černou svatbu, baseballové utkání, promítání nějakého filmu v parku, a na plné molo. Pár žebráků se tam taky našlo.