Hned za obloukem se rozprostírá Parc de la Ciutadella. Nijak zvlášť sem se tam netěšila a nakonec se mi líbil asi i více než onen slavný Park Guell. Takže jsme si park prošly a pokochaly se.
Nicméně již teď se začaly objevovat známky, že nám P. bude svou dětskou rozežraností strpčovat zbytek celého dne, neboť se nechtěla zběsile fotit, jen si sedla na lavičku a hrála si s telefonem. Ono totiž vzít si na památky v Barceloně, kozačky na podpatku, je asi tak chytrý nápad, jako si vzít žabky na vyšlap na Gerlach. Nohy Vás budou bolet i ve vašich vychozených ponorkách, ale v žabkách to bude fakt dost na hovno. Takže to měla dost na h..., ale místo toho, aby držela ústa a krok, v rámci studu za svůj hloupý nápad, dokázala všechny naprosto vyvést z rovnováhy. Píšu o tom proto, že takové chování u dospělého člověka jsem nikdy (!!!) nezažila. A to bylo dvě hodiny odpoledne a za námi 3 památky z 6..
Takže jsme se trochu pomotaly a dostaly se k Museu Picasso, kde nás nechaly jako studentky vplout (diky bohu) zadarmo. Ehm, nejsem si jistá, jestli jsme se dostaly do všech místnosti, ale z 16 sme byly ve 13 (zcela jistě) a to co jsem viděla mě rekněme šokovalo... Mám docela ráda umění, ale tohle mi připadalo, jak by to nakreslil 10ti leté dítě!
To co jsem od Picasa viděla na netu se mi líbilo, ale buď to v té galerii neměli nebo já nevím co, ale tamto byla fakt bída. Btw. jedna z nás seděla venku na schodech a čekala, bo dálka v galerii, že jo. Pak jsme si daly v Mc kafea vydaly se k Barcelona Cathedral, kde SME my s Janou a Patricií byly již den předem, ale Míša ne. A nastal další bo dálka problém. Předposlední zastávkou byl Palau de la musica Catalana.
Který má být zevnitř naprosto úchvatný a zvnějšku byl moc pěkný. No a pak sme se “konečně” vydaly do Primarku. Ponevadž ten v Huelvě je malý, poněvadž je důležitějsí postnout si na instagram fotku zBarcelony, aby se vidělo, že ste tam byli, neż raději obejovovat krásy města, poněvadž se tam klidně i doplazíte. Nakonec SME nakoupily nezbytné suroviny na bramboráky a vydaly se k Nunovu přibytku. Na večeři jsme tedy udělaly pro sebe a našeho hostitele “potatoes pancakes”, daly si červené vinko, porozpravěli o nových a starých starwars, sebevraždách zvířat, pobrečeli si (já, za nenápadného Nunova výsměchu) u filmu o psovi Hočiko a šly spinkat!
