 |
| Obídek před odjezdem trajektu. |
pondělí 24. října 2016
24.8. Bagn Bygdesamling
Muzem v přírodě - slabší, zavřené - nezastavovat. :D
 |
| Ondráškovy narozeninky. |
 |
| Narozeninový dort stvořený na zídce před místním surfovým klubem. |
23.8. Úterý: Jotunheimen NP: Bessegen
Promrzlí jsme se po 7h vydali do Gjendesheim, zacvakali parkování (120 NOK) a šli čekat na loď. Podle řádu měla jet první až 9:30, ale jela už 7:45 a poté pokaždé když se nasbíralo 100 lidí tak jela další. Na nás vyšla loď v 9:00, takže jsme si stihli ještě uvařit kafe a posnÍdat. Na letáčku lodi pendlujici po jezeře Gjende, byla cena 140/70 NOK, my si naivně mysleli ze jedna cesta bude 70, ale to jsme se spletli. Každý zaplatil 140 a jelo se 30 minut ke břehu Memurubu. Náš prvotní plán byl jít cestu tam i zpět pešky, ale paní v infocentru se na nás dívala jestli jsme spadli z višně, že to prostě nedáme a měla pravdu, bylo to opravdu náročné, takže jsme za tu loď byli nakonec moc rádi.
Memurubu znamená “řeka jež pramení mezi dvěmi skálami", odtud se vycházelo na hřeben Bessegen, který se nachází přibližně až v polovině cesty. Nevím, co sme si před hikem mysleli, ale tak nějak sme nepočítali s tím, že to bude 14 km, z nichž půjdeme 10 do kopce.
Začátek tůry byl klasicky pěkně ostrý a pak se cesta mírně sklidnila, takže sme už nešli do krpálu, ale jenom do kopce. Po pár kilometrech nás překvapil krásný výhled na jezero Gjende (dlouhé 18 km a hluboké 150 metrů, ta barva vody byla neskutečná, nevím ani jak takový odstín popsat) po pravé straně a po levé straně Bessvatnet, které je nejčistějším jezerem v Norsku.
Besssvatnetta leží v nadmořské vyšce téměř 1400 m, tj. o 400 m víc, než Gjende, takže výhled byl fakt parádní a provázel nás nadcházejících několik km. Pak sme se konečně dostali k části treku nesoucí jméno Besegen.
Ten začíná zhruba 100 m horolezeckým výstupem, kdy by ste při pádu na jednu stranu padali 600m a na druhou 200m. Raději sem se nedivala dolů... Po tomhle výstupu už nám k vrcholu v 1743m zbývalo jen pár set metrů a čekal nás sestup dolů.
Cesta nám trvala něco okolo 7h, ale dá se to určitě stihnout rychleji. My se docela flákali:). Po tůře sme si zajeli do kempu na sprchu, rovnou si i uvařili A z Jotunheimenu se vydali směrem na jihovýchod, kde sme to zakempili v piknikové zóně.
22.8. Pondělí: Jotunheimen NP: Mugnetird
Po noci strávené u hranic národního parku Jotunheim, jsme se vydali do nejbližšího města Beitostølen,kde jsme hledali obchod.
Byl to trošku problém najít obchod otevřený před 9:00, ale naše věrné kiwi nás zase zachránilo. Vytahli jsme své náčiní k přípravě snídaně na posed přímo před informačním centrem, nasnídali se, uskládali věci v autě a zašli se poptat do infocentra na tip kam vyrazit. Byly nam doporučeny 3 lehčí výšlapy a Bessegen, na ten se ovšem chystáme zítra, takže jsme vybrali první tip. Dostali jsme přesné instrukce jak se dostat k Mugnetird parkovišti. Parkoviště odkud se vycházelo leží na soukromé cestě a proto jsme museli zaplatit 70NOk za vjezd. Nazuli jsme pohorky, spakovali svačinu a v 11 vyrazili smer Mugnetird.
Nejdříve jsme šli kolem řeky tekoucí mezi balvany, cesta byla mírná, okolo se pásly ovečky, prostě nádhera. Na kopci nás čekalo překvapení!! Viděli jsme soby! Byli celkem maskováni v hnědozelené krajině, ale jejich bílé zadky je prozradili.
Jakmile však spatřili oni nás tak zdrhali. Od té chvíle jsme podnikali hledání sobů jako posedlí. Po prvním stoupáni kolem jezera a vodopádu, jež plnil jezero jsme viděli kousek od nás další dva soby. Cesta nahoru byla čím dál strmější, ale výhledy nádhernější, největší obavu jsme měli z toho že vylezem nahoru a neuvidíme nic, páč nad námi vyšel velký a ošklivý mrak. Po 2,5 hodině jsme vylezli na vrchol, ten byl zahalen hustou mlhou, nahoře byl kopeček z kamení a na něm schránka, kde jsme zapsali datum, naše jména a Czech Republic! Na druhé straně plošiny slo vidět víc, tak jsme přešli na druhou stranu, udělali pár fotek a než jsme přešli zpět tak se mraky rozehnali a uviděli jsme nadhernou scenérií přímo před nami.
Zpět jsme si vybrali o trochu strmější a rychlejší trasu. Cestou jsme již soby nepotkali, z čehož jsme byli smutní, ale potkali jsme ovce a jedna z nich byla extrémně obrovská a vypadala dosti nebezpečně.
Dole jsme byli asi po 2 hodinách, zasedli jsme si posed a pořádně se po výšlapu posilnili. Vyrazili jsme zpět do Beistølen, jelikož jsme nutně potřebovali sprchu, pračku a sušičku... vše v kempu měli. Sprcha vysla 10NOK/4min, pračka a sušička oboje za 30NOK. Služeb v kempu jsme využili plně, kluci umyli pomocí ponožky i auto a jeli jsme hledat místo k nocování. Zajeli jsme až do Gjendesheim, odkud vyjíždí loď do Memurubu a Gjendebu, a také se vychází na Bessegen. Chtěli jsme zjistit více informací o lodní dopravě, abychom věděli v kolik vstávat, ale nic moc jsme nezjistili, jen že budem muset zaplatit 120 NOK za parkoviště. Dali jsme se cestou 51, která vede kolem parku Jotunheimen ve výšce cca 1300 metrů, směrem zpět na Beistølen a našli místo k spaní na odpočívadle. Rozložili své stany, rozvěsili nedoschlé prádlo a začli kuchtit.
Vedle nás parkoval postarší švédský pár, který se náramně bavil naším camping stylem a sušením pradla, a to tak, že se nás zeptal zda nás může vyfotit. V takové nadmořské výšce, navíc u NP s 60ti ledovci moc teplo nebylo, takže jsme nakonec sušili to nejnutnější v autě s topením na plné obrátky. Sotva jsme dojedli naši vydatnou večeři už se hnala apokalypsa, pohled na krajinu, která měnila barvy každou vteřinu byl nádherný, ale ten strach co se to k nám žene byl oprávněný. Poprvé jsme zažili pořádny déšť za celou dobu našeho putování v Norsku. Pršelo asi 3 hodinky, teplota byla ok, ale po dešti se začalo ochlazovat a noc byla opravdu krutá, jelikož jsme nebyli dost dobře navlečeni. Ráno bylo 5 stupňů, takže v noci musela být teplota blízko k nule.
 |
| Zhruba 3°C, ale mír v duši! |
 |
| Další Volvo fans foto! :D |
Nejdříve jsme šli kolem řeky tekoucí mezi balvany, cesta byla mírná, okolo se pásly ovečky, prostě nádhera. Na kopci nás čekalo překvapení!! Viděli jsme soby! Byli celkem maskováni v hnědozelené krajině, ale jejich bílé zadky je prozradili.
Jakmile však spatřili oni nás tak zdrhali. Od té chvíle jsme podnikali hledání sobů jako posedlí. Po prvním stoupáni kolem jezera a vodopádu, jež plnil jezero jsme viděli kousek od nás další dva soby. Cesta nahoru byla čím dál strmější, ale výhledy nádhernější, největší obavu jsme měli z toho že vylezem nahoru a neuvidíme nic, páč nad námi vyšel velký a ošklivý mrak. Po 2,5 hodině jsme vylezli na vrchol, ten byl zahalen hustou mlhou, nahoře byl kopeček z kamení a na něm schránka, kde jsme zapsali datum, naše jména a Czech Republic! Na druhé straně plošiny slo vidět víc, tak jsme přešli na druhou stranu, udělali pár fotek a než jsme přešli zpět tak se mraky rozehnali a uviděli jsme nadhernou scenérií přímo před nami.
Zpět jsme si vybrali o trochu strmější a rychlejší trasu. Cestou jsme již soby nepotkali, z čehož jsme byli smutní, ale potkali jsme ovce a jedna z nich byla extrémně obrovská a vypadala dosti nebezpečně.
Dole jsme byli asi po 2 hodinách, zasedli jsme si posed a pořádně se po výšlapu posilnili. Vyrazili jsme zpět do Beistølen, jelikož jsme nutně potřebovali sprchu, pračku a sušičku... vše v kempu měli. Sprcha vysla 10NOK/4min, pračka a sušička oboje za 30NOK. Služeb v kempu jsme využili plně, kluci umyli pomocí ponožky i auto a jeli jsme hledat místo k nocování. Zajeli jsme až do Gjendesheim, odkud vyjíždí loď do Memurubu a Gjendebu, a také se vychází na Bessegen. Chtěli jsme zjistit více informací o lodní dopravě, abychom věděli v kolik vstávat, ale nic moc jsme nezjistili, jen že budem muset zaplatit 120 NOK za parkoviště. Dali jsme se cestou 51, která vede kolem parku Jotunheimen ve výšce cca 1300 metrů, směrem zpět na Beistølen a našli místo k spaní na odpočívadle. Rozložili své stany, rozvěsili nedoschlé prádlo a začli kuchtit.
Vedle nás parkoval postarší švédský pár, který se náramně bavil naším camping stylem a sušením pradla, a to tak, že se nás zeptal zda nás může vyfotit. V takové nadmořské výšce, navíc u NP s 60ti ledovci moc teplo nebylo, takže jsme nakonec sušili to nejnutnější v autě s topením na plné obrátky. Sotva jsme dojedli naši vydatnou večeři už se hnala apokalypsa, pohled na krajinu, která měnila barvy každou vteřinu byl nádherný, ale ten strach co se to k nám žene byl oprávněný. Poprvé jsme zažili pořádny déšť za celou dobu našeho putování v Norsku. Pršelo asi 3 hodinky, teplota byla ok, ale po dešti se začalo ochlazovat a noc byla opravdu krutá, jelikož jsme nebyli dost dobře navlečeni. Ráno bylo 5 stupňů, takže v noci musela být teplota blízko k nule.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)