3 týdny do konce!

Téměř nevím, jak je to možné, ale můj pobyt v Houstonu se nezadržitelně řítí ke konci. 21 dní a ádios, čau pipi, prostě zdar a konec. A já uvažuju, kde ty dva měsíce co jsem tady jsou... Vždyť je to jako včera co sme jeli s kocourem do Prahy, co sme seděli s Káťou na náplavce a opíjely se bílým, polosuchým kalifornským vínem jako předzvěst budoucnosti. Ano, ten poslední víkend v Čechách si pamatuju vážně báječné, protože se tak nepopsatelně lyšil od těch co přišly po něm.. Připadá mi to tady jako kratičká vsuvka. Jako když píšete, zapomene slovo a dáte tam takové véčko, kde to slovo dopíšete - jenomže já bych vložila celou kapitolu.  Nesmírně cennou a zábavnou. Už teď se mi stýská a to budu ve státech ještě téměř dva měsíce, nicméně z Missouri city odjíždím 7. 9. Pobyt tady mi přinesl (a přináší) spoustu věcí. Potkala a trochu poznala jsem tu několik hrozně fajn lidí, mám báječné a především velmi vtipné spolubydlící (to rozeberu později), slunko stále svítí (a já mu říkám: "ku*** zaleeez, sluníčko"), široké okolí Herritage a vlastně vše kam dojedu na kole je fakt beautifull, amíci jsou přátelští, voda v bazénu je teplá jako ..., máme na ubytku vířivku, mikina Convese tu stojí 250,- a Hollisterka o pade víc. Nejsou tu daně na potraviny a daň na hadry je 8,25%, půl roku z roku tu můžete chodit v šatech a není vám kosa, litr benzínu stojí 20,- a auto má každý vobejda a náctiletec, můžete být tlustý jako prase a stejně na sebe v každým obchodě objevíte hadry.

Na straně druhé mi ale amíci přijdou takoví trochu slušňáci a poserové. Začnu třeba těmi pravidly, co platí na bazénech. Ty děti nemůžou skoro nic... Žádné běhání, kohoutí zápasy, na tobogánu smí jenom takového skluzavkového misionáře - nohama na před a nic víc. My Češi je tady peskujene za věci, které jsme doma dělali nebo děláme běžně, nicméně tato pravidla vytvořili jejich rodiče, takže ať se děti "baví".Všichni nebo téměř všichni tady chodí do kostela, což však  rozhodně nepovažuji za špatné, pouze na toto poukazují jako na projev slušňáctví.

Ukáznění jsou také za volantem... Dva měsíce tu jezdí třicet čechů z HEBu na kole po dálnici v protisměru a stále všichni žijeme... Dělám si legraci, ale opravdu.. na menších křižovatkách (pro převedení na podmínky ČR rozuměj větších) platí to pravidlo, že zastavíte na stopce a jede ten, kdo tam byl dříve. Nikdy sem neviděla, že by došlo k nějaké kolizi, troubení nebo něčemu podobnému a to ta menší křižovatka vypadá tak, že cesty z ní vedoucí jsou dvouproudové v obou směrech. Na poolu jsem neviděla buchtu v tangáčích a nikde jsem se nesetkala s žádnou větší demonstrací náklonnosti (líbačka nebo tak). Jak je to fajn nebo není, si rozeberte sami:).

A co tady tak jinak celou dobu dělám? Tak především tvrdě pracuju,

 makam na sobě,

 nakupuju,

 jezdím na kole,

 vařím a papám,

(naše "poloprázdná" lednice)

Mňamina do tortil.

válím se (především v práci),

 čtu si,

 jezdím automobily,

a třeba taky umírám smíchy (ale to bohužel nefotografuju).

Btw. Dneska jsem byla s Verčou v kostele. V katolickém, pro doplnění. Tadyhle se na něj můžete podívat: https://www.google.cz/maps/place/St+Angela+Merici+Catholic+Church/@29.514082,-95.533823,3a,75y,333.26h,87.97t/data=!3m4!1e1!3m2!1sxMhvYLhFSNLvM4_uRYS-oQ!2e0!4m7!1m4!3m3!1s0x8640ef7740e73a77:0xc2bf93d1b7a5ed95!2s6303+Sienna+Ranch+Rd,+Missouri+City,+TX+77459,+Spojen%C3%A9+st%C3%A1ty+americk%C3%A9!3b1!3m1!1s0x0:0x5d47fa22741b31ad!6m1!1e1
Musím říct, že to bylo fajn. Většina z Vás asi ví, jak vypadá mše v katolickém kostele u nás a ten můstr byl velmi podobný. První, druhé čtení, podávání rukou - Pokoj Tobě, modlitba, tělo Kristovo. Zpívali jsme dokonce i podobné "popěvy" - Hosana, Beránku boží (Lamb of God). Prostě to bylo to samé jako u nás, ale.. Celá mše mi přišla mnohem více srdečnější. Při vchodu do kostela jste v hale narazili na něco jako recepci, kde ste dostali knížku se zpěvy a kde si lidé povídali. Součástí kostela byla také "nedělní škola" prostě místnost, kde se sešly děti aby si v době mše hrály a něco vytvářely. Samotná "kostelní lod" byla velmi prostá, stejně jako olář. Nebyly tam prakticky žádné sochy, pouze něco jako obrazy Ježíše Krista (na jednom měl namalované svaly...) a také obrazy ke křížové cestě. Sedělo se na skládacích židlích, takže si myslím, že sál je využívám i pro jiné účely. A teď ke mši... přišla mi taková srdečnější a víc v pohodě než u nás. Lidé si před jejím začátkem v klidu povídali, smáli se. Když přišel nějaký jejich známý, tak jej objali, podali mu ruku. V průběhu mše jsem dokonce viděla jeden pár dát si pusu, další se chvíli drželi za ruce. Farář udělal v průběhu kázání několik vtípků a rozesmál celý kostel. Lidé byli oblečeni tak, aby se cítili dobře a pohodlně. Ano, některé ženy měly kostým, ale jiné byly oblečeny jako by šly nakupovat. Muži klidně přišli v tričku a žabkách...  Bylo to prostě free. Nebylo to jako u nás, kde mám pocit, že každý můj pohyb je sledován milionem očí, že musíte upjatě sedět nebo dělat to , co ostatní. A podle toho tam taky bylo mladých lidí:)

Baseball - Chinatown - Downtown

Jelikož máme nejlepšího možného zaměstnavatele na světě, mohli jsme se účastnit fantastického baseballového utkání! Bylo to vážně amazing! WiFi jela tak, že jsem mohla stahovat jedna radost a domnívám se, že hovor by jel i s videem. Ale upřímně... téměř vůbec nechápu, co se tam na tom hřišti odehrávalo. Ta hra navíc ani nevypadala tak, že bych to chtěla pochopit. Takže jsem tam asi hodinu seděla a dělala si s holkama srandu z toho, jaká to je nuda, že sem si měla vzít vankušik nebo flašku vína (kterou jsem opravdu postrádala). (Díky bohu) sme odešli jsme zhruba v pátem kole a já za to byla opravdu z celého srdce vděčná (hra jich má 9). Hlavně, že jsem ale iniciativně zakoupila v klubovém shopu fanouškovské tričko. Astros Houston! Hell, yeah! Ale je na něm napsáno Houston a stálo 5 dolarů! Takže kauf jako bejk... ! ...no a nakonec Astros vyhrál.

Pak jsme jeli do China Townu. Moje představa byla asi... představte si New York, ale ne Manhattan, takové 15ti až 20ti patrové budovy – novodobé i starší, prostě takový mix. Na nich čínské a zároveň anglické nápisy, stovky různých lidí, ruch velkoměsta, spousta světel, vůní, barev, žebráci a opilci - prostě MĚSTO. No, takhle to nevypadlo. Baráky vypadaly úplně obyčejně, spíš šoufl. Reštiky, žrádelny, nehtárny a masárny (masáže). Od jedné americké kamarádky kluků jsme dostali doporučení na Fu Fu Café, kde jsme si dali jídlo. Bylo to výborné. Já jsem si dala... no nevím, jak se to jmenovalo, ale byla to mňamina. Bylo toho hodně a ještě jsem si donesla na druhý den.

Jelikož bylo v čajna taunu prd k vidění, rozhodli jsme se, že pojedeme zpět do centra podívat se na mrakodrapy. Půl hodiny jsme se tedy trmáceli zpět do downtownu abychom si jej prohlédli v celé své noční kráse. Všechny nás překvapilo, jak prázdno tam bylo... Nikde nikdo a to doslova. Potkali jsme jednoho policajta, jednu osamělou ženštinu a taky nějakého bezďáká a to sme tam byli dobrou půl hodinu! Na to, že je Houston 4. největší americké město fakt trapas. A ještě větší trapas bylo zjištění, že se houstonské Hard Rock Café zavírá v 1 hodinu v noci!!! Prostě punk jako bejk...